Jak jsem se dostala k práci s dětmi?

V čem mi Plaváček pomohl a může pomoci i vám?

A proč jsem z Plaváčku odešla?

Vezmu to hezky od začátku…

Už když jsem čekala svoje první miminko, věděla jsem, že s ním chci chodit plavat co nejdřív to půjde. Vodu miluju, je to můj živel a přála jsem si, aby k vodě měly blízko i mé děti. To jsem ještě netušila, že to nebude žádný cachtáníčko 🙂

Po narození našeho prvního syna jsme pořád něco řešili. Nejdřív bolení bříška a pláč, potom atopický ekzém (chudák můj malinkej, tvářičky měl jako struhadla) a pak se přidala ještě predilekce hlavičky. A ne malá, on prostě neotočil hlavu na jednu stranu vůbec. A pořád mi všichni říkali, že moc řeším, že se to spraví samo. Až na Plaváčku ne, tam měli řešení!

Když byly Páťovi 4 měsíce, tehdy v lednu 2013, nastoupili jsme na kurz plavání miminek do Bystrého. Nalákal nás bazén s teplou slanou vodou, sauna a masáže, juchů, to je přesně ono!

Přestože jsem milovník vody a uměla jsem skočit výstavní šipku a krásný salto, neuměla jsem se potopit na místě, aniž bych si zacpala nos rukou. No jo, jenže zacpěte si rukou nos, když držíte dítě. 🙂 A tak se plavat učil nejen Páťa, ale taky já, pěkně v klidu a s podporou. Dostali jsme se do rukou zkušených instruktorek Blanky Kolářové Sudíkové (zakladatelky Plaváčku) a Moniky Findejsové, ty si predilekce samy ihned všimly a začali s námi pracovat. Přiznávám, že mi bylo dost nepříjemný slyšet, co dělám blbě a že za to tak trochu můžu i já, ale důvěřovala jsem jim. Učily nás cviky na zpevnění bříška, ukázaly nám, jak miminko správně rozdýchat, jak uvolňovat krk a hlavičku a výsledky se pomalu dostavovaly. Ale opravdu pomalu, plavání jednou týdně bylo v našem stavu prostě málo.

 

Náš první pobyt

Páťa se už dokázal otáčet na bříško a zpět na obě strany, začínal se plazit. To jsme se radovali. Jenže se plazil jako raněný voják, prostě používal jen jednu ruku a jednu nohu. Aha, tak to asi není oukej.

A tak jsme se v létě přihlásili na plavací pobyt do Hartmanic. Tam se plave 2x denně, to určitě zabere. A zabralo, Páťa během toho jednoho týdne v Hartmanicích začal používat všechny končetiny stejnoměrně a dokonce začal lézt! A nejen to.

Tehdy jsem byla mladá máma a všechny moje kamarádky byly po vysokých. Připadala jsem si na to všechno kolem mateřství hrozně sama, neměla jsem to s kým prožívat. Myslela jsem si, že jsem úplně free máma a všechno zvládnu sama a intuitivně. Ta podpora mi ale chyběla. A ledacos jsem intuitivně nezvládla. Tady jsem našla komunitu podobně laděných lidí. Komunitu, kde jsou všichni normální – na hranici vlastní normálnosti. Poprvé jsem si nepřipadala úplně divná a cítila jsem se tak svobodná, jako snad nikdy v životě. Přijímaná taková, jaká jsem.

Navíc tu je vždycky večerní program pro dospěláky a co si budeme povídat, na mateřské tohle člověk ocení. Mluvit i s dalšími dospělými, co řeší přibližně to samé, ale různými způsoby. Moct si zatančit, nebo zazpívat a radovat se z toho jako malá. Zažít aromaterapii všemi smysly a prožít vodu bez zábran a hranic. Zajít si na masáž. Dopřála jsem si i individuálku s Blankou, kde jsme řešily moje trauma z porodu a naši poporodní separaci, byl to naprosto nepopsatelný zážitek, jako bychom to celé zažili znovu, ale tentokrát jinak, tak jak jsme chtěli. Bylo to nesmírně léčivé pro mě, i Páťu.

Fascinovalo mě, co všechno se dá ve vodě vyřešit, rozpustit, odplavit, zahojit, vyléčit, stmelit… Chtěla jsem se to naučit. A tak jsem vstoupila do výcviku pro instruktorky a na podzim už jsem dělala asistentku v bazénu. 

Od ledna 2014 jsem dostala své první skupiny už jako instruktorka a to hned na dvou bazénech – na pobočce v Bystrém a tehdy nově otevřené pobočce ve Žďáře nad Sázavou. Byla jsem nesmírně hrdá, že teď už to všechno umím taky. Že se díky vodě podařilo srovnat všechny Páťovy problémy (dokonce i ten ekzém mizel) a že teď můžu pomáhat dalším rodinám. Žila jsem vodu a Plaváček na plno, navíc jsem to všechno mohla dělat i s Páťou.

https://youtu.be/0Cx9WT3Qgrc

 

 

Na pobyty jsme jezdili skoro každý měsíc, nemohli jsme se jich nabažit. A pak jsem zjistila, že čekám druhé miminko. Děsně jsem se lekla. Tyjo, co když to zase nezvládnu? Ne, tentokrát to všechno napravím, všechno, co jsem u Páti zanedbala a co se nepodařilo hned na začátku a pak jsme to museli tak složitě napravovat. A tak jsem absolvovala v Plaváčku kurz Plavání doma ve vaně a nošení miminek v šátku a navázala jsem lektorským kurzem masáží od Jany Hašplové. Chtěla jsem plavat a masírovat doma už od narození miminka.

Pravidelně jsem v těhotenství jezdila na Blančiny ženské prožitkové vody a na jedné z nich jsem darem dostala úžasný předporodní rituál. Byla tam se mnou i moje mamka a byl to nesmírně kouzelný a nezapomenutelný zážitek. Cítila jsem propojení celé naší ženské rodové linie, tolik podpory a přijetí… Jestli jste někdy přemýšleli o předporodním rituálu, tak si ho rozhodně dopřejte, je to zážitek na celý život a člověk není zase tolikrát v životě těhotnej, aby si něco tak nádhernýho nemohl dopřát 😉

Celé těhotenství mi pomáhalo plavání a pravidelná sauna. Jo, fakt sauna. Saunila jsem se poctivě až do porodu a znovu hned dva týdny po něm, i s miminkem. My jsme totiž milovnice sauny s dcerkou obě 🙂 Určitě se mě budete ptát, co to bylo za saunu, jak dlouho jsme tam byly a jak jsme se ochladily, takže vám to radši napíšu rovnou sem. Byly jsme tam po plavání v bazénu (ano, po tomhle porodu jsem byla fit jako bych ani nerodila), vydržely jsme spolu 15 minut ve finské sauně vyhřáté na bezmála 90° a Izabelka se střídavě kojila a spala. Potom jsme se spolu ochladily v ochlazovacím bazénku, pěkně i s hlavou a potom spala dál, na mně.

Jak se ze mě stala vedoucí centra?

Já sice nevím, podle čeho se poznají hodná miminka, protože podle mě jsou hodná všechna, jen je někdy těžký zjistit, co přesně potřebují a co je trápí, ale Izi byla príma parťák hned od narození. A tak jsme spolu v prosinci 2015 otevřely novou pobočku Plaváčku v Novém Městě na Moravě. Bez svých úžasných kolegyněk Peti Dvořákové a Barči Vetešníkové bych to nezvládla, ale tým jsme byly přímo hvězdný 🙂

Ve vodě jsem se prostě našla. Našla jsem, čím můžu být užitečná, co mě baví a naplňuje, co můžu dělat i se svými dětmi. Mohla jsem růst, vzdělávat se a taky zlepšovat život své rodině. Dobře totiž znám ten stav, kdy mateřská přijde sedmého na účet a desátého je pryč. A která brigáda může být lepší, než ta, kvůli které nemusím, když nechci, odcházet od dětí?

Když Izabelka dorůstala do školkáčka, bylo mi líto, že tohle miminkovské období mi končí. Zatoužila jsem po dalším miminku. A když se přeci jen miminko, s laskavým dovolením tatínka, rozhodlo přijít, jásala jsem, že můžu zase o nějaký ten rok odložit návrat do práce a otevřela jsem další plavací pobočku, tentokrát v Bystřici nad Pernštejnem.

A tak jsem najednou z nejisté mámy prvního miminka byla mámou tří dětí a vedoucí dvou poboček Plaváčku. Takže mám nakonec i tu kariéru, přeci jen 😉

Měla jsem velké plány, naplněné bazény, kolem sebe skvělý tým a podporu. Chtěla jsem přidávat další plavací dny, chtěla jsem oslovit školy a školky v okolí, prostě udělat všechno proto, aby mojí prací zůstala voda. A otěhotněla jsem nečekaně znovu. Měla jsem pocit, že jsem se ještě nevzpamatovala z minulého těhotenství a už v tom lítám zase. Zvládla jsem to jen díky vodě, velké podpoře Plaváčkovského týmu a nadšeným klientům.

Některé věci nenaplánuješ…

Nejmladší dcerka se narodila v lednu 2020 a v únoru jsem s ní a ostatními dětmi jela na plavací pobyt. Tehdy jsem se zamýšlela nad tím, že bych zase ráda trávila víc času ve vodě jen se svými dětmi, než jako instruktorka. Říkala jsem si, že si dám čas, že prostě jen toho je na mě teď moc. A dostala jsem času víc, než jsem čekala, přišel první lockdown.

Měla jsem nejdřív hrozný vztek. Tak já se všemi dětmi plavu pomalu od narození a teď se na několik měsíců zavřou bazény a nesmíme do vody? To není fér!

Nejdřív to byl pro mě boj. Všechny děti doma v dvoupokojovém bytě, k tomu domácí výuka prvňáčka a miminko. Ale našli jsme si v tom systém, ustálili se a pak jsem začala cítit úlevu. Tyjo, já NIC nemusím.

Nemusím ráno vstávat a vypravovat děti do školy a školky. Nemusím nikoho vozit na žádné kroužky. Nemusím jet třikrát týdně na bazén. Nemusím dokonce ani uklízet, protože když ráno uklidím, večer to nikdo nepozná. Nemusím nic. A nikomu to nevadí.

A pak se otevřely bazény 😀 Samozřejmě jsem jela s dětmi na pobyt hned v červnu, abychom si doplavali ten deficit, ale bylo to po takové době NIC nedělání pro mě nějak náročné. Děti si to užily, ale já jsem byla vyřízená.

Podařilo se nám s intenzivním nasazením celého týmu dokončit rozjeté kurzy a už jsme se těšili na léto. V září jsem byla odpočatá a těšila se na nový kurz. Jenže v říjnu zase zavřeli bazény. A v prosinci je otevřeli. A za týden zavřeli. A pak je otevřeli až v květnu. Takže jsme jeden kurz, který bychom normálně plavali 3 měsíce, plavali od září až do července a neustále se přitom měnily podmínky vstupu na bazén. To byla pro mě konečná. Prostě nedokážu už být se čtyřmi dětmi tak flexibilní, stále připravená na telefonu a ani nechci nést tu zodpovědnost – kdo se testuje, kdo se netestuje, kdo protestuje… Uff. A taky jsem ztratila schopnost být někde na čas. Snad tedy ne definitivně 🙂

Řekla jsem si, že si dám pauzu a uvidím. Že letos v září pobočky v Novém Městě a v Bystřici neotevřu a počkám, jestli už bude situace stabilní, nebo nebude.

Lockdown mi ale přinesl i něco obrovsky pozitivního – čas a chuť pro tvoření. Tvoření Manuálu k miminku. Svého obrovského snu, který jsem chtěla udělat, až jednou děti vyrostou a já budu mít čas. Zjistila jsem, že to celé není o nedostatku času, ale o prioritách a prací s pozorností. Tak, aby byli všichni členové domácnosti spokojení. A já první, protože když je unavená a naštvaná máma, je naštvaná celá rodina, znáte to.

A jak jsem tak v pauze, bilancuji. Vyhodnocuji priority, množství času a energie, své aktivity, aktivity svých dětí… A musím kriticky říct, že energie nemám neomezené množství. Že prostě nezvládnu úplně všechno a nechci už ani všechno zvládat. Si možná říkáte, že to není žádný velký zjištění, ale pro mě ano, já jsem totiž dosud byla ten člověk, který „vždycky všechno zvládne!“.

Kdyby byl Plaváček obyčejné zaměstnání, mohla bych říct „beru si teď mateřskou a za dva-tři roky jsem tu jako na koni“. Jenže není a já netuším, kam se posune Plaváček a kam se posunu já. Teď poplujeme každý svoji cestou.

Poděkování

Děkuju za krásné roky v pestrém a podporujícím týmu. Děkuju za přijetí. Děkuju za důvěru všem svým klientům, za jejich otevřenost a chuť se učit nové věci (a někdy i opakovat ty staré). Děkuju, že jste mi svěřovali své děti. Děkuju, že jste se mnou byli, když jsem skákala nad hladinou, běhala po vodě, i když jsem se odrážela ode dna.

Teď potřebuju jít svou cestou.

P.S. Uvažujete, že budete chodit se svým miminkem plavat? Začněte už doma ve vaně. A v bazénu co nejdřív to půjde. Je to mnohem jednodušší s malým miminkem, než s ročním, které má už na všechno vlastní názor. A co teprve s dvouleťákem 😉 Jakože nikdy není pozdě začít, ale raději dříve, nežli později, tím chci říct.

 

https://youtu.be/KGm81RL408U

Chcete taky plavat s Plaváčkem? Zažít vodu jinak? Pak můžete kouknout SEM, co všechno Plaváček nabízí 🙂

Chcete plavat se svým miminkem ve vaně a nevíte, jak na to? On-line návody jak plavat se svým miminkem ve vaně najdete ve VIP klubovně Mámy s nadhledem.

Nebo si můžete pozvat instruktorku k sobě domů na osobní návštěvu, já jezdím na návštěvy do 40km od Bystřice nad Pernštejnem, po domluvě i do Brna. Stačí vyplnit kontaktní formulář ZDE.

Od predilekce a ekzému k plavání a emocím

Rozhovor s Blankou Kolářovou Sudíkovou pro Kongres Plaváček (2020)