Jak si najít čas pro sebe, když mám malé děti?

Co dělat, když nutně potřebuješ čas pro sebe a máš pocit, že není kde brát?

„Už nemůžu. Nemám žádný čas pro sebe. Nemám žádné hlídání. Potřebuji chvilku pro sebe, jinak to nedám.“

Ve své skupině Máma s nadhledem pokládám všem příchozím otázku „Co by Ti teď nejvíc pomohlo?“

Nejčastější odpovědí je: Vyspat se. Odpočinout si. Mít chvíli pro sebe. Vzít si dovolenou sama se sebou.

Hned za tím je cítit zoufalé a bezmocné „Ale ono to nejde!“

Je v pořádku tyto pocity prožívat. Nemusíš se trestat ještě výčitkami, že se Ti tyto pocity objevují a že je to celé na Tebe někdy moc. Nevylučují se s tím, že sis děti moc přála. Ani s tím, že je miluješ. Možná jsi nečekala, že to může být tak náročné. Taky se směju tomu, čemu jsem dřív říkala „jsem unavená“.

 

1.Nečekej, až padneš na úplné dno.

Při dlouhodobém deficitu se díra v naší nádobě spokojenosti zvětšuje rapidní rychlostí. Je těžké takovou díru lepit a dolévat do takové nádoby spokojenost, když vypadá jako cedník s velkými oky.

Kdyby Tvoje srdce mělo uvnitř nádrž, na kolik procent by právě v tuto chvíli bylo natankované?
Už jsi přetažená, vyčerpaná a dojíždíš rezervu?
Máš to tak na půl – půl prázdno, půl plno?
Nebo je tak plná, že přetékáš do světa?
A víš kde jsou kontrolky této nádrže? Umíš je vnímat včas, nebo vždycky jdeš až do rezervy?
Čím nádrž doplňuješ?

Když ses stala mámou, nestala ses robotem. Stále máš své potřeby, které je životně důležité včas naplňovat.

Včas = o mnoho dřív, než blikají kontrolky, že je nádrž prázdná.

Blikající kontrolky = fáze, kdy křičíš kvůli každé drobnosti, kdy máš pocit, že Tě všechno a všichni rozčilují a kdy se Ti chce utéct, protože je najednou všeho moc.

Kouzlo tkví v tom, že naše potřeby nemůže naplnit nikdo druhý. Každá jsme zodpovědná pouze za potřeby svoje vlastní.

Ano, u malinkých dětí jsme jako rodiče zodpovědní i za naplňování jejich potřeb, dokud nejsou schopné samostatně se o sebe postarat – což je postupně učíme, aby toho byly schopné co nejdříve. Aneb mé oblíbené heslo „pomoz mi, abych to dokázal sám“. Každé dítě k domu dozraje v pravý čas. Nikdo nechce zůstat závislý.

Naplňováním potřeb nemůžeme dítě rozmazlit. Závislost vzniká z NEDOSTATKU – nenaplněná potřeba a touha po jejím nasycení ve věku, kdy nejsme schopní si ještě svoji potřebu naplnit sami. Tehdy náš život závisí na někom druhém – na našem rodiči – který rozhodne o tom, zda naše potřeba naplněná bude, nebo nebude.

Proč tolik toužíme po pozornosti, lásce, vyslyšení a uznání? Protože jsme je nedostali jako děti. Nebo ne způsobem, kterým jsme to potřebovali. Nejsme rozmazlení, jsme nedosycení. Nedozráli jsme. Stále jsme jako malé děti, uvnitř svých dospělých těl.

Všichni se potřebujeme cítit milovaní, vyslyšení, mít pocit, že nám někdo rozumí a vnímá nás.

Právě ve chvíli, kdy jsme byli dětmi a naše potřeby naplňovány nebyly, jsme uvěřili, že naše potřeby nejsou důležité. Že důležitější jsou potřeby někoho jiného. Například nějaké vyšší autority, která o nás smí rozhodovat. Jenže tomu dál věříme i jako dospělí. „Co bych musela udělat, abych si toto zasloužila? Udělala jsem toho málo, tak si to nezasloužím? Kdo rozhodne, jestli můžu, nebo nemůžu něco udělat? Kdo potvrdí, že je moje potřeba v pořádku a mohu si ji naplnit?“

Odevzdali jsme své štěstí a svoji moc někomu jinému. Stali jsme se obětí vlastního života. Uvěřili jsme, že život je těžký a není fér.

Tak to být nemusí. My máme život ve svých rukou a můžeme toto své nastavení změnit. Přestat být obětí. Začít si své potřeby naplňovat.

2.I malé kroky se počítají

Nemáš čas pro sebe? Vytvoř ho.

Dělej si během každého dne malé chvilky pro sebe. Malá zastavení v přítomnosti. Bez všech „musím, měla bych“. Uvař si čaj, nebo kafe, co máš ráda. Sedni si. Dýchej, pozoruj chvíli svůj dech. Prohlédni si své ruce, pohlaď se jimi. Obejmi sama sebe. Řekni si „teď mám čas pro sebe, to je moje chvilka“. I kdyby to bylo 5 minut. Můžeš to udělat i vícekrát během dne. Udělej si své malé rituálky, které Ti pomohou se ukotvit sama v sobě, v přítomnosti, ve svém středu.

To je to místo, kde najdeš svůj klid. Uvnitř sebe sama. Jde se to naučit, jde to trénovat a kultivovat. Můžeš začít malými věcmi.

Můžeš si přečíst jednu kapitolu v knížce, která Tě zajímá. Pustit si svoji oblíbenou hudbu. Tančit v jejím rytmu, nebo si ji zazpívat. I jedna písnička se má smysl.

Dopřej si oblíbené jídlo a během jídla se nikam nezvedej, neodcházej, jen se soustřeď na to, jak každé sousto vkládáš do pusy, vnímej chuť jídla a užívej si, jak je skvělé.

Dej si horkou sprchu, nebo vanu, zapal si svíčku, pusť si relaxační hudbu.

Běž na 30ti minutovou procházku jen sama se sebou.

Můžeš si do sluchátek přednášku, či podcast, který Tě zajímá, klidně i při úklidu, nebo mytí nádobí.

Jaké by to bylo nemít žádné povinnosti?

Udělej si z každé činnosti, kterou právě provádíš, zábavu.

Proč uklízíš? Možná proto, že chceš čisto.

Proč vaříš? Možná proto, že chceš teplý domácí oběd.

Proč pereš prádlo? Možná proto, že chceš být hezky a čistě oblečená.

Ať děláme cokoliv, můžeme z toho udělat radost a požitek. Nefunguje to ve chvíli, kdy to dělat musíme, kdy jsme na dně sil a máme pocit, že všechny okolnosti jsou proti nám.

Někdy nemůžeme změnit všechny okolnosti, ale VŽDYCKY MŮŽEME ZMĚNIT SVŮJ POSTOJ.

Udělej si aspoň jednou týdně hodinu čas sama pro sebe. Dej tomu stejnou prioritu jako návštěvě lékaře. Protože právě toto je nejlepší prevence, aby ses až k lékaři nedopracovala.

Zajdi si na masáž, do sauny, s kamarádkou do kavárny, do fitka, na jógu, na ženské kruhy, do kina, nebo na koncert, podle toho, co máš ráda a co Tě dobíjí.

Udělej si v kalendáři prostor od malých věcí, které můžeš dělat každý den, přes ty větší, které můžeš dělat každý týden k těm božským, které budou třeba jednou za rok.

Mluv s dětmi i partnerem o tom, že někdy potřebuješ být chvilku sama, aby sis odpočinula a dočerpala sama sebe. Možná to dosud nevěděli a je skvělá chvíle jim o tom říct 🙂

Nemůžeš? A proč? Někdo to zakázal? Někomu se to nehodí?

Má s tím problém partner? A je zazdrojovaný on? Můžete si dopřát takový prostor k dočerpání oba vzájemně?

Nejde jet na dluh donekonečna. Odneseš to ty a Tvé zdraví. Odnese to partner i jeho zdraví. Odnese to vaše partnerství a v neposlední řadě taky vaše společné děti.

Čas pro sebe je priorita.

 

3.Řiď se Desaterem

 

 

Existenciální krize na mateřské potká skoro každou mámu.

I já jsem si tím prošla. 4 děti = celkem 3 roky těhotenství, 4 roky kojení, 11 let na mateřské. Někde v průběhu jsem se sama sobě ztratila.

Ptala jsem se:

Kdo já to jsem? Jaké je moje místo na světě? Jsem jenom máma? Do smrti?

Jaký je můj smysl a úkol na zemi? Vařit, uklízet, nakupovat, chystat svačiny a utírat zadky?

Proč bych se měla ráno probudit?

Proč bych měla chtít další den toho stejného kolotoče naplňování požadavků druhých lidí?

Ztratila jsem svobodu. Ztratila jsem sebe. Všechno, co mám ráda. Co mě bavilo. Můj život je pryč. 

Zcela jsem svůj život podřídila dětem a jejich potřebám. Aby byly spokojené. Aby měli to nejlepší. Abych byla dobrá máma.

Fňukala jsem a stěžovala si, jak to mám těžký. Že mi nikdo nepomůže. Děti nikdo nepohlídá. Nemám si kdy odpočinout.

Pak jsem dostala jednoduchou otázku. – Po čem toužíš? Jaký život chceš žít? 

Zamyslela se, rozplynula a chrlila ze sebe dlouhý seznam. Zakončila jsem ho povzdechem.

Dostala jsem další otázku – A co Ti brání takový život žít?

Chtělo se mi říct děti. Neřekla jsem to. Styděla jsem se i jen za tu myšlenku. Vždyť je miluju. Tolik jsem je chtěla. Tak krásně jsem si je vypiplala. 

Pak mi to došlo! Nebrání mi děti.

To moje nastavení – uvěřila jsem, že KVŮLI DĚTEM nemůžu. Nemůžu dělat co chci a kdy chci. Tvořit co mě baví. Co když…

Aha! Takže to nejsou děti, co mi brání. Jsem to JÁ. A to je super, protože tím pádem se do toho můžu pustit!

Říct všem logickým argumentům NO A CO, když to neudělám, tak to nezjistím, nenaučím se nic nového, NIC SE NEZMĚNÍ. 

Když nic neudělám, tak UMŘU.

V hlavě už mi zněla jediná otázka – TAKŽE JAK?

A začala jsem dělat, co miluju, co mě obrovsky baví, co mě naplňuje. Kdy chci a jak chci. S dětmi. 

Spolu měníme svět – tím, jak žijeme. Děti se dívají. Možná jim nechceš předat ten vzor uhoněné mámy, co na každou drobnost reaguje křikem, protože je toho na ni moc. Možná jim nechceš dávat pocit, že Tě otravují a obtěžují, když po Tobě něco chtějí, domáhají se Tvojí pozornosti.

 

Jak najít sama sebe, když mám pocit, že moje podstata se někam ztratila a dělám už jen, co je nutné?

Dovol si přijmout podporu a průvodce. Přidej se do 8 týdenního programu Zenová matka. Zkontrolujeme spolu Tvůj výchozí bod a nastavíme ho tak, jak potřebuješ, aby Ti bylo dobře. Naučíš se zdravě pracovat se svými emocemi, vnímat své hranice a limity, komunikovat o nich s druhými lidmi tak, aby Ti rozuměli.

Dám ti konkrétní návody a praxe, které můžeš ihned integrovat do svého života.

Prozkoumej své dary a talenty. Nauč se přijmout své stíny, aby ses jich už nemusela bát.

Osvoboď se od přesvědčení, která Ti brání žít spokojený život.

Pojď znovu objevit radost ze života, ještě jsi příliš mladá na to, abys až do smrti jenom přežívala.

Buď sama sebou, nikdo jiný to za Tebe neudělá a všichni ostatní jsou už obsazení.

I Ty můžeš. Je tvé bytostné právo být šťastná.

Zenová matka má brány otevřené ZDE.

Můžeš si taky přečíst článek o sebehodnotě na mateřské a kde ji brát, když máš pocit, že jsi úplně ztratila sebevědomí.

Nebo si přečíst mé tipy v článku 3 kroky k sebelásce.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů