Prenatální psychologie

Dula, spoluzakladatelka Jemného zrození a školy pro duly AmmaDula – Michaela Kalusová, nám v tomto rozhovoru vysvětlí, jaký je rozdíl mezi prenatální a perinatální psychologií, co všechno prožívá a vnímá miminko v bříšku, během narození i po něm a jaký vliv má toto citlivé období na náš život.

„Děloha je “vzdělávací třída”, kterou projdeme všichni.“

Prenatální vs. perinatální psychologie

Prenatální = období těhotenství.
Perinatální = od těhotenství do 1 roku života dítěte.

První tři roky se označují jako kritické období pro vývoj nervového systému, emočního nastavení a vztahových vzorců.

Vědomí miminek a prenatální zkušenost

Miminka vše vnímají – hlas, dotek, nálady, emoce matky. Jsou vědomá už během porodu, reagují na hlas i dotek. Miminko cítí frustraci, lítost, klid i stres matky.

Zásadní je otevřeně sdílet i negativní pocity – “nejsem smutná kvůli tobě”.

Společnost je stále ovlivněna zastaralými názory, že novorozenci „nic nevnímají“. V historii vedla víra, že miminka necítí bolest, k traumatizujícím zákrokům (například operace bez použití anestezie). Moc doporučuji knihu od Davida Chamberlaina – Fascinující mysl novorozeného dítěte. Věřím, že po přečtení této knihy už se na miminka nikdy nebudete dívat stejně.

Komunikace s miminkem v těhotenství

Ženy často cítí intuitivní spojení s miminkem. Pokud spojení s miminkem necítíš, je důležité napojit se nejdříve na sebe – odpočinek, vnímání vlastního těla, své potřeby.

Komunikace může být verbální i neverbální – pohlazení, zpěv, čtení, hry. A dá se rozvíjet – můžeš si poslechnout také související epizodu Jak komunikovat s miminkem v bříšku.

Vliv přijetí, lásky a postoje matky

Klíčová je informace: “jsi chtěný/chtěná”.

Láska a přijetí léčí trauma – i zpětně u matky samotné.

Pokud žena nezažila vlastní přijetí v dětství, může jej nabídnout sama sobě a svému dítěti – léčba skrze vědomí, terapie, pojmenování emocí.

Fyziologické napojení matky a dítěte

Po narození miminko stále vnímá jednotu s matkou. Miminka nevnímají oddělení jako přirozené – potřebují blízkost i nadále.

Fyzický kontakt reguluje teplotu, srdeční tep, stres i hladinu cukru v krvi.

Dopady vyplakávání a nedostatku kontaktu

Vyplakávání působí miminku silný stres, spouští vysoký pocit ohrožení a pocit ztráty důvěry.

Dlouhodobý stres v těhotenství (např. domácí násilí) může mít trvalé důsledky pro vývoj dítěte.

Hladiny stresových hormonů v těhotenství ovlivňují vývoj nervové soustavy dítěte.

Kontakt, komunikace a empatie rozvíjejí řeč a emoční inteligenci.

Práce s vlastním stresem a traumaty

V ideálním případě by každá máma měla pracovat s vlastním pocitem bezpečí, klidu a sebejistoty – třeba i s pomocí terapie, relaxace, vědomé péče.

Stres se ukládá do těla, může vést k nemoci a zkrácení života. Neházej ale flintu do žita, nervový systém je možné léčit a zklidňovat i v dospělosti.

Význam láskyplného doteku

Dítě se učí skrze tělo – dotek je zásadní pro vývoj sebevědomí. Každý dotek, tón hlasu, pohyb se ukládá jako tělesný vjem.

Zavinování a pomůcky mohou být v krizových situacích podpůrné, ale nenahradí lidské ruce.

Miminka by neměla být předávána z ruky do ruky bez respektu k jejich vnímání.