Co se dělo, než jsem se narodila?

A kde jsem vlastně byla?

Říká se, že si vybíráme své rodiče a místo, na které se narodíme. Že duše rodičů a dětí spolu uzavírají dohody o narození, aby se každá duše dostala přesně tam, kam potřebuje a prožila si, co potřebuje. (Doporučuji knihu Duše miminek od Waltera Makichena.)

Měla jsem možnost při jedné velmi hluboké meditaci se vrátit na místo, kde moje duše byla, než jsem se narodila, to místo se jmenuje Bardo. Toto jsem si napsala ihned po meditaci:

„Bardo vnímám jako tichý meziprostor naplněný tmou, která je teplá a bezpečná. Zářím a vidím kolem sebe zářit mnoho dalších světel – vím, že jsou to další duše, které čekají na zrození. Je cítit vzrušení všech a netrpělivost, natěšenost.

Vidím planetu Zemi, je tak nádherná, velmi se těším. Přesně vím, kde je to mé místo, kam patřím. Cítím, že se na Zemi stane něco velkého a nádherného, jsem vděčná, že toho můžu být součástí, úplně se tetelím blahem a nadšením.

Najednou se rozzáří paprsek od Země ke mně a ode mě k Zemi – byla jsem vybraná! Úžasný! Všichni jásají a tleskají, cítím, že jsou šťastní se mnou. Můj anděl mě vyprovází a já se ho ptám na své poslání na Zemi. Odpoví mi – být šťastná a zářit a tím rozzářit ostatní lidi kolem mě, aby byli taky šťastní. Mé poslání je zlepšovat život lidí skrze sebe – tím, že jsem. A vím, že ho naplním. Mám požehnání a plnou podporu.“

Jak to máš ty? Věříš, že si vybíráme, do jaké rodiny se narodíme? 

Vybíráme si rodiče a místo, kam se narodíme?

Na téma, zda si vybíráme své rodiče a místo, kam se narodíme, jsem pozvala jako hosta k rozhovoru Janu Popelku.

Jana Popelka je čarodějka a mentorka, která vnímá energie a duchovní souvislosti.

Naše duše si vybírají rodiče i místo narození podle toho, co potřebují prožít. Duše vidí životní plány své i dalších duší – a z nich vyčte, co si kdo do života přišel zpracovat a kdo nám nejlépe pomůže naplnit náš vlastní plán.

Pokud přijmeme tuto teorii, přestaneme být oběťmi a staneme se tvůrci vlastních životů. Můžeme přebrat zodpovědnost za svůj život a vědomě si vybírat, co chceme prožívat a jakým způsobem chceme v různých životních situacích reagovat.

Duše si volí svůj životní plán

Duše si před narozením určí hlavní zkušenosti, které touží prožít, aby dosáhla duchovního naplnění. Např. rozvod rodičů, pocit nepochopení či nedostatku lásky. Zároveň “vidí” životní plány budoucích rodičů a záměrně si je vybírá tak, aby naplnění vlastních lekcí bylo možné. Např. agresivní otec a nejistá matka mohou vytvořit ideální podmínky k prožití méněcennosti – tím se může otevřít cesta k hledání (a také nalezení) vlastní hodnoty, sebevědomí a sebejistoty.

Nejde o neměnný osud, ale o výzvy ke zpracování

To, že si duše něco vybere, neznamená, že je člověk odsouzen trpět celý život. Duše to přišla zpracovat, ne prožívat  donekonečna znovu a znovu. Pokud nepříjemnou výzvu zvládneme, nemusíme daný vzorec opakovat – pokud ne, přijde v dalším životě intenzivněji (nebo klidně vícekrát v tomto stejném životě).

Cílem je procházet životní zkušeností vědomě, poučit se a růst.

Regrese a šťourání v minulosti nejsou nutné

V dnešní zrychlené době stačí uvědomění a vědomá akce. Pokud se naučíme mechanismy uvolňování vlastních nefunkčních přesvědčení a principy vědomého rozhodování a žití, nemusíme chodit do smrti na terapie.

Vyplatí se také práce s psychosomatikou, vzorci chování a uvolňování traumatu.

Není nutné vždy znát přesný původ. Stačí pracovat s tím, co se právě teď projevuje, a měnit chování v přítomnosti.

Přestaň být obětí svého příběhu

Role oběti je často pohodlnou výmluvou, jak nic neměnit. „Vnitřní lemra“ – sabotér v hlavě – vymýšlí důvody, proč zůstat ve starých vzorcích. Proč to nešlo, nejde a nepůjde. Nebo proč právě teď není vhodná chvíle.

Mozek si volí nejjednodušší cestu – tu kterou už zná – a ta bývá nefunkční. Pokud nic nezměníme, nezmění se ani naše realita.

Akce místo nekonečného studia

Lidé často touží po změně, ale místo akce neustále jen studují – typická “lemra studující”. Vzdělávání bez reálné aplikace získaných znalostí do každodenního života nic nezmění. Není nutné se pořád něco učit, ale integrovat a žít to, co už víš.

Děti si rodiče vybírají záměrně

Tvé dítě si tě vybralo, protože přesně odpovídáš jeho plánům. Nemusíš být dokonalá, stačí být vědomá a ochotná se vyvíjet. Ale pokud zůstáváš zaseknutá a cyklíš se na místě a odmítáš zpracovat a uvolnit svoji minulost, může to dítěti ztížit jeho vývojový plán. Dítě se učí příkladem – bude žít stejně jako ty.

Mnoho rodičů se schovává za roli „obětovaných maminek“, přitom sami nevědí, co chtějí a nevěděli by, co se sebou, i kdyby děti neměli.

Prvním krokem je poznat – jaký je můj ideální život, jak se chci cítit? Pokud to nevíš, nemůžeš to dostat. A pokud budeš pořád jen přemýšlet a nejednat, nic se nezmění.

Děti odráží nastavení svých rodičů

Dítě, které „zlobí“, často jen zrcadlí váš vnitřní chaos či frustraci. Volají po pozornosti, lásce a přijetí. Přesně tím způsobem, kterým lásku, přijetí a pozornost dostávat potřebují. Ne způsobem, jakým si to představujeme my.

Náročné nejsou děti, ale naše očekávání – od sebe i od nich. Dvě stejné situace mohou dvě různé matky vnímat zcela jinak – podle svého nastavení. Zkus změnit úhel pohledu a vnímej své dítě jako učitele.

Co je třeba v této generaci dělat jinak a nově? Proč ten starý způsob přestal fungovat? A proč se starší generace tak moc změnám brání?

Děti tě kopírují – buď pro ně příkladem vědomého růstu. Nikdo není neomylný, můžeme dělat chyby, omlouvat se, přiznat, že jsme se mýlili, omluvit se za nespravedlnost i své nálady.

Dítě není zodpovědné za to, jak se rodiče cítí.

Změna vyžaduje akci, ne jen přemítání.

Kde začít?

Máš malé miminko?

Koukni také na Desatero Zenové matky