Desatero Zenové matky – 10 tipů, jak si usnadnit život s dětmi

Snažíš se, aby byli všichni spokojení, ale pořád to není dost?

• Jsi pořád unavená, vyřízená a připadáš si na všechno sama a nevíš, kde brát další energii?
• Celý den skáčeš kolem dětí, manžela, práce a nezbývá Ti žádný čas pro sebe?
• Nedokážeš udržet nervy na uzdě, jsi podrážděná a často křičíš a pak si to vyčítáš?
• Večer nemůžeš usnout, protože myslíš na to, co všechno jsi zase nestihla a jaký kolotoč Tě zase čeká zítra?
• Je Tvým tématem perfekcionismus a Tvým motorem touha po dokonalosti?

Poslechni si toto Desatero Zenové matky a získáš 10 jednoduchých tipů, jak si usnadnit život s dětmi a více se uvolnit. Přinese Ti více klidu, spokojenosti a pohody do života.

Uleví se Tvé mysli – utřídíš si priority a naučíš se, jak nedržet tolik věcí v hlavě. Uděláš si malou chvilku pro sebe, která pro Tebe bude přínosná pro TEĎ i do budoucna.

Jako máma čtyř dětí tímto Desaterem žiji, mám ozkoušené, že skvěle funguje a neumím si to bez něj představit. Všechny tipy můžeš ihned integrovat do svého života 🙂

Připadáš si někdy jako v kleci?

Možná máš někdy tendenci spokojit se s málem. Připomínat si, že jsi vlastně spokojená, vždyť máš tolik krásných věcí ve svém životě. Je tolik lidí, kteří se mají mnohem hůř než ty.

Ten tvůj partner není tak špatný, aspoň Tě nebije. A není nevěrný. O děti se taky občas postará. Někdy Tě dokáže i podporovat. Je normální, že na sebe už nemáte tolik času a nedává Ti tolik pozornosti jako dřív. Kolikrát jsi i ráda, když po Tobě nic nechce. Vždyť je to přece Tvůj úděl, pečovat o děti a domácnost.

Co to ten úděl je?

Je to ta klec, ve které žijeme, jsou to přesvědčení, která jsme přijaly, programy, které nás řídí jako autopilot.

Takže, kdo postavil tu klec kolem Tebe?

Tvůj vnitřní hlas křičí, abys ho konečně vyslyšela

Přijala jsi ve svém životě mnoho rolí. Jsi máma, manželka, partnerka, dcera, sestra, zaměstnankyně, kolegyně, kamarádka…

Každá role po Tobě něco vyžaduje. Společnost, kultura, rodina, tradice, normálnost, přesvědčení, to jsou limity, to je ta klec, do které jsme samy sebe nacpaly.

Hlavně nevybočuj. Hlavně nebuď vidět. Nebuď slyšet. Buď jako ostatní. Ideálně si ani nic nemysli. Neuvažuj, že by to mohlo být jinak.

Protože jsme uvěřily, že toto je neměnná pravda, do které se musíme vejít.

Jsi v každé roli sama sebou?

• Kdo jsi za všemi těmi rolemi?
• Děláš věci, které opravdu dělat chceš?
• Baví Tě Tvůj život a máš z něj radost?
• Těšíš se každé ráno na další den?
• Co Ti říká ten hlásek v Tobě?
• Jaké situace se Ti stále dějí dokola?

Honí Tě občas strachy a pochybnosti?

Bojíš se udělat změnu?

Takhle se cítíš v bezpečí, protože to už znáš?

Tvé strachy Tě možná nechtějí sežrat, možná chtějí jen uvidět a někam Tě nasměrovat.

Nebo nevěříš, že by to šlo změnit?

Bojíš se, že to bude hodně práce a výsledek nebude jistý?

Máš pocit, že si všechno v životě musíš vybojovat, nebo zasloužit?

Dokážeš uvěřit, že tohle není všechno, co pro Tebe život má?

Jaký vzor právě teď předáváš svým dětem?

Děti nepotřebují vychovávat. Je jedno, co jim říkáme, pokud tím samy nežijeme.

A pokud tím žijeme, nemusíme to říkat.

Sledují nás, poslouchají, nasávají jaká gesta děláme, používají naši mimiku, opakují naše slova, jdou v našich šlépějích.

Jsou to naše malá zrcadla, to proto nás tak často jejich chování zraňuje.

Dotýká se našich nezpracovaných bolístek.

Naší opuštěné a nemilované vnitřní holčičky.

Naši rodiče to jinak neuměli. My se můžeme naučit tyto vzorce ukončit, opravit.

Celý život můžeš strávit čekáním

Až Ti konečně někdo pomůže a uleví Ti.

Mezitím se z NĚKDY stane NIKDY.

Nebo to můžeš vzít do svých rukou

Objevit svoji vlastní cestu, cestu do hlubin sebe samotné.

Být sama sebou v každé chvíli svého života, v souladu se svými hodnotami.

Otevírat nové příležitosti, které Ti život přináší.

Žít své talenty a dary.

Přestat se bát překážek i vlastní nedokonalosti.

Ve vší své kráse, síle a šťavnatosti se radovat ze zázraku života a šířit  tu nakažlivou zářivou energii kolem sebe.

Nemusíš cestu hledat a ani po ní kráčet sama

Cestu ti ukážu, protože jsem po ní šla. Dám Ti mapu, díky které by ses mohla zase osvobodit. Půjdu s Tebou.

• Naučíš se vystoupit ze svého vnitřního autopilota.
• Spojíš se se svojí hlubokou vnitřní pravdou a moudrostí.
• Zjistíš jak zdravě regulovat své emoce a jak si nedělat hromosvod ze svých blízkých.
• Osvobodíš se od svých limitů a přesvědčení, které omezují Tvůj nekonečný potenciál.
• Vrátíš do svého života více radosti, hravosti a lehkosti.

Nejsi v tom sama a nikdy jsi nebyla

Budu Ti laskavým průvodcem na Tvé cestě.

Už jsem tou cestou prošla a za mnou mnohé další ženy.

Co je možné pro mě, je možné i pro Tebe.

Dokážeš to!

Chceš?

Bude to dobrodružství a zábava.

Stačí se rozhodnout a vykročit

Dopřej si čas sama pro sebe a se sebou.

Dělej méně věcí, s větším dopadem.

Najdi své hranice a zboř své limity.

Vystup ze své klece, brána je právě teď otevřená.

Dám Ti i konkrétní návody, praxe a cvičení, které můžeš ihned integrovat do svého života.

Udělej jednou něco sama pro sebe, něco, co je prospěšné pro teď i pro budoucnost.

Buď líderka, kterou děti chtějí následovat.

Nech svou vnitřní ženu vykvést do své plné krásy

Už teď to všechno v sobě máš, jen je to schované. Probuďme a osvoboďme Tvůj potenciál společně!

Zenová matka mě zachránila

Ona totiž není jenom nějaký „kurz“, ale hluboká životní zkušenost.

Když ke mně Zenová matka přišla, byla jsem rozbitá.
Měla jsem čtyři malé děti, byla jsem v hluboké partnerské krizi, během které se mi zbořil celý svět.
Připadala jsem si rozbitá na tisíc malých kousků. Ani trochu zenová. Už jsem se budila unavená a ve stresu. Moje tělo a mysl si neodpočinuly ani v noci.

A právě tehdy se objevila.
Ne jako nápad, ale jako volání duše, které nešlo nevyslyšet.

Za hodinu jsem měla osnovu.
Všechno bylo jasné. Ale její zveřejnění jsem celý rok odkládala.
Protože jsem si říkala: „Já? V tomhle stavu mám učit o zenu? Vždyť nejsem v klidu. Nejsem dokonalá.“

Jenže právě ona mě ten klid učila. Vracela mi sebevědomí, sebehodnotu a především sebeúctu.
Ne skrze teorii, ale skrze život.
Žila jsem ji. Každým dnem.

A tak jsem jí začala dávat formu.
Se čtvrtým miminkem na prsu, dalšími třemi dětmi kolem, s nočním psaním textů, v našem dvoupokojovém bytě.
Dokončili jsme dům a s partnerem se domluvili, že budeme žít odděleně. Stěhovala jsem se sama s dětmi plná obav, že tohle nikdy nemůžu zvládnout. 

Ale věděla jsem, že už takhle dál ne.

A Zenová matka u toho všeho byla

Pomáhala mi vracet se k sobě. K obrovské vnitřní síle. Hluboké moudrosti. Mému skutečnému JÁ – tomu, které nemá žádné limity.
Ukázala mi, že můžu stát rovně. A že můžu být.
A dnes? Vím, že funguje. Nejen pro mě. Ale pro desítky dalších žen, které jí prošly.

A proto ji dnes s hrdostí nabízím dál.
Protože vím, že to není jen můj projekt.
Je to živé pole, které se narodilo, aby měnilo životy.

“Nikdo není pořád ve 100% zenu.”

Pokud jsi v 80% nebo dokonce v 90% svého času ve stresu, vnitřním napětí a celkově stažená a napjatá, pak je pro tebe zen 10-20% vzácnost, kterou zažiješ možná jednou za rok na dovolené. A je pro tebe naprosto nepředstavitelné, že by to mohlo být jinak. Jsi na to zvyklá. 

Jestli tebou každý den zmítají velké emoce nahoru a dolů, často nestíháš, konfliktní situace eskalují, cítíš často pocit ohrožení a klid a bezpečí je pro tebe něco vzdáleného, jde to změnit.  

Pokud se cítíš na 50% v zenu, tak už je to patrně mnohem lepší pocit a zažíváš i radost, naplnění, uspokojení ze sebe a z toho, co se ti podařilo, je ti dobře ve vztazích. Aspoň většinou. Nebo aspoň na půl. (Jenže pořád je to jenom na půl.)

🧘🏻‍♀️ Jaký by byl rozdíl cítit se v zenu na 80 nebo 90%? 

• Cítit v sobě bezpečí a klid bez ohledu na vnější okolnosti. 
• Umět zdravě regulovat své emoce a nedělat si hromosvod z dalších lidí.
• Konflikty řešit v klidu a ne ve velkých emocích, naučit se je deescalovat místo vytvoření ještě většího dramatu.

Znát své potřeby a otevřeně o nich komunikovat bez obhajování, vysvětlování a sebevýčitek.

Dávat druhým z lásky a naplnění, protože chceš a můžeš, ne proto, že musíš a že si od tebe něco nárokují a ty potřebuješ naplnit jejich očekávání.

Osvobozená od nereálných očekávání a nároků sama na sebe, osvobozená od dramatických příběhů a vztahů, osvobozená od věčného spěchu, neklidu a selhání.

Zenová matka není robot bez emocí

Ano, i mě občas něco trigruje nebo rozhodí. Ale je otázkou několika málo minut, než se vrátím zpět do svého středu a klidu, do své vnitřní jasnosti, ze které teprve reaguji. 

Dříve jsem si myslela, že jsem cholerik, že ty dramatické situace v mém životě a konflikty s druhými lidmi dělá můj ascendent v beranu a že jsem prostě taková. Jenže nejsem. A to jsem zjistila díky hlubokému sebepoznání. 

Odvážně jsem si stoupla k zrcadlu a postupně ze sebe sloupla jednu vrstvu přesvědčení za druhou a odhalila jádro s pokladem a velkými dary. 

Nebyl to vždy hezký a jednoduchý proces. Mé pečlivě vypiplané ego se bránilo. Chtělo zachovat svoji dokonalou masku. A nechtělo nic měnit, ani zkoumat. 

“Aha, tak i toto jsem já.”

Nežiju v dokonalém světě v dokonalé iluzi, ale ve světě reálném, se čtyřmi děti a manželem.

Řeším úplně stejné situace jako všichni ostatní “smrtelníci”. 

Dokonce s tím stejným manželem, co jsme se spolu před třemi lety rozešli. Repektive vypadá stejně, jmenuje se stejně a přesto je úplně jiný. I já jsem jiná. A náš vztah je na naprosto jiné úrovni, než co jsme spolu žili 13 let před naším rozchodem. Ani bych si dřív takovýto vztah neuměla představit, natož ho prožívat.

Dělám chyby, někdy se rozčílím, někdy jsem zmatená a občas mě něco překvapí či znejistí.

Zároveň vím, jak se rychle uklidnit, vrátit k sobě, cítit se znovu dobře. 

Mám emoce 🙂 A umím se díky nim skvěle orientovat kde zanedbávám sebe, kde překračuji své vlastní hranice a kde naopak cítím jasné ANOOO, to je ONO! 

Dělím svůj život na „před Zenovou matkou…“

Dřív jsem křičela na děti, každý den. I několikrát. Uměla jsem křičet i šeptem. Nejde totiž o hlasitost, ale o tón a způsob komunikace. Věděla jsem, že to není v pohodě a každý den jsem si říkala “zítra to bude lepší, zítra to zvládnu lépe, zítra nebudu křičet.” Ale nebylo to o mojí vůli. Neměla jsem nástroje, jak bych to mohla zvládnout jinak. Návyk a automatismy určovaly mé reakce, ne já. 

S partnerem jsem se sice nehádala, ale používala jsem jiné “tresty”. Dramatické mlčení (i několik dní), drobnosti “na truc”, automatický nesouhlas se vším, co řekne. Nic mi bylo dost dobré. Queen drama. Používala jsem svého muže jako hromosvod. Mohl za všechno. Nejvíc za to, že se já necítím dobře. V takovém nastavení vztah prostě nemůže zdravě fungovat. 🎭 

Empatie s druhými? Jak bych mohla, většinu času mi zabrala sebelítost nad tím, jak to mám těžký, co bych řešila ještě někoho dalšího? 

Zen tak možná 10% – pár spokojených minut každý den. 

A „po Zenové matce.“

Teď se cítím v zenu tak na 95% (vždy si nechávám rezervu, že to může být ještě lepší). Jednou za čas mám nějaký propad. Většinou několik minut. 

Je to nástrojích, praxi a tréninku. Je to dovednost, která se dá naučit. A když se to naučíš, je to stav. Stav bytí. Pak už to nemusíš DĚLAT, pak už TÍM JSI.

• Zdravé vztahy s druhými lidmi můžeš tvořit až když máš zdravý vztah sama k sobě.
• Regulovat své emoce můžeš, když pochopíš co ti říkají a naučíš se rozpoznávat a komunikovat své hranice.
• Nemusíš dřít, hodiny cvičit a trápit se dietami, aby ses mohla zamilovat do svého těla.
• Nemusíš nosit šaty, abys byla víc ženou.
• Laskavá k druhým lidem můžeš být, až se naučíš být laskavá k sobě. 

Dává ti to smysl?

Zažij tu naprostou vnitřní svobodu. Přidej se do programu Zenová matka, zítra už budou brány zavřené 🕊️

A jestli tě baví můj přístup, vhledy, mé “ochutnávky” a postřehy, pak z programu budeš naprosto nadšená a zamiluješ si ho stejně jako já ✨

Ať už půjdeš kamkoli, přeji ti, ať nikdy nezapomeneš, že i z největší tmy se rodí světlo.
A že právě ty jsi jeho nositelkou.

S pokorou a láskou,

Klára.