Otázka, kterou řeší většina rodičů. Chceme, aby byly děti spokojené. Chceme mít i čas pro sebe. Ale jak to zařídit?
Já jsem tuhle otázku dostala jako téma do Snídaně s Novou 13.5.2024. Vzala jsem ji jako výzvu a připravila spoustu materiálů a tipů právě pro tento článek. Pokud by sis chtěla můj díl Snídaně s Novou pustit ze záznamu, jde to už pouze na voyo.cz, mé vstupy (i s třemi mými holčičkami) najdeš ve 27 minutě a druhý v čase 1.11.30 🙂
Byla to pro mě výzva, protože já své děti doma nezabavuji (vysvětlím ve videu níže). Ve studiu jsem je zabavit potřebovala, protože to pro ně bylo nové prostředí plné neznámých lidí, ale moc se na to těšily a myslím, že se to nakonec velmi povedlo 🙂 Ačkoliv jsem se dost zapotila, když při odpočítávání 10, 9, 8…, kdy jsem věděla, že se k nám blíží kamera, se přede mnou ozvalo „Mami, mně se to vylilo!“. Ale měla jsem s sebou připravenou i hadru a než byla kamera u mě, pohroma byla zažehnaná 🙂
Můj tip pro super udělátko na domácí tvoření 🙂 Vozík je z Ikea a boxíky jdou kupovat jednotlivě podle naší potřeby.
Můžeme jí říkat senzorický box, nebo z ní udělat zábavnou hru 🙂
Pastelky a fixy dají dětem hodně práce, nabídni jim akrylové barvy, tempery, či vodovky, prstové barvy, nebo štětce a ozdobte si byt krásnými výtvory 🙂
Nejstarší syn nejdřív tvořit nechtěl. Pozoroval holky a pak zaznělo „počkej, já ti pomůžu“ a šel tvořit taky. Tohle na procesu tvoření miluju. Nikdy nejde o výsledek. Ale o spolupráci, hru, povídání u stolu. Tady zrovna natáčím, ale jindy prostě jen sedím, koukám na ně, piju čaj a povídáme si.
Čím méně dětem ukazujeme, jaký má být „finální produkt“, tím více se mohou nechat unést vlastní fantazií 🙂
Omlouvám se za přeřeknutí ve videu, kde říkám „senzomotorická lahev“ – to je pracovní deformace z toho, že učím psychomotorický vývoj dětí. Lahev je senzorická, ale neměla jsem už prostor natáčet od začátku. Řídím se vlastním heslem z Desatera Zenové matky: „I takhle je to dost dobré.“ Navíc, sleduj to moje nadšení a zápal, to už by napodruhé nebylo. 🙂
Možná senzorickou lahvičku nechceš vyrábět, pak ji můžeš objednat hotovou třeba tady.
Ne všichni chceme shánět pomůcky a vymýšlet, co bychom s dětmi mohli dělat, ačkoliv jim chceme dopřát možnost se realizovat. I k tomu tu mám pro Tebe několik tipů. Všechny kreativní sady a zvířátka najdeš na Montessorihracky.cz
Nevadí, kreativní sady to zachrání, není potřeba tahat celou výtvarku, stačí jedna šikovná krabička 🙂
Modelínu jsem kupovala zde, kreativní sadu s akvarelem najdeš tady.
Tak s tímhle si mé děti hrají pořád. Všechny. Dokonce i losovat z krabičky chtějí každý den, protože jsme určili tyto hračky jako společné. Takhle vlastně předem neví, které budou mít a losují si po jenom z krabičky dokolečka, až zůstane prázdná krabice a každý má svoji hromádku zvířátek a víl 🙂
Krabice s pískem máme 4 a písky mají různou barvu. I ty jsou společné a děti si je střídají podle toho, na co zrovna hrají. V bílém písku udělali zimní krajinu, v zeleném louku a zahradu, v červeném podmínky střídají a v modrém písku je jasná vodní krajina 🙂
Mimochodem, tyhle zvířátka jsou fakt boží a našla jsem milion kombinací. A víly si holky hned zamilovaly. Hrají si s nimi v písku, i bez písku, ve vodě, všude, skoro pořád 🙂 Najít můžeš klidně i dopravní prostředky, různé panáčky, nářadí, dinosaury, či exotická zvířátka 🙂
Objednávala jsem na Montessorihracky.cz
Super pokus pro malé objevitele 🙂 S menšími můžeme tvořit společně, větší děti už zvládnou bezpečně samy (ukázka obojího ve videu). Sadu na výrobu slizu jsem objednávala přímo tady.
Pokračování s modelínou, akvarelem a tvoření s pískovými obrázky si dáme příště 🙂
Když děti neví co-by, nebo já jsem už večer těsně před prasknutím, napustíme vanu. To je samo o sobě zábava klidně na hodinu. Já si v klidu sním večeři, uklidím kuchyň a jsem hned více zenová, připravená na večerní uspávání 🙂
Že bude mokrá koupelna? Bude. Doporučuji dětem ukázat vhodnou hadru, kde ji najdou a jak se s ní zachází. To je základ. A myslet na tu volnou hodinu 🙂
Když jsme neměli vanu, dávali jsme co největší dětskou vaničku do sprcháče a máchali se tam. Sice se nemohli potápět, ale se zvířátky se i tak zabavili výborně. Jako menší je bavily i dětské vodolepky, které drží přichycené na kachličkách, či na vaně. Přelévání z kelímku do kelímku a různá kapátka, to je baví pořád.
I u nás občas tuhle větu někdo prohodí. Většinou tak začnou zkoušet, že by se mohla zapnout televize. Ano, i my telku pouštíme, ale rozhodně nejede pořád. Děti by klidně koukaly celý den a po vypnutí vyskočí jako čertíci z krabičky a honem neví, co se vší tou energií! Takže rozhodně nedoporučuji pouštět pohádky večer. Navíc modré světlo před spaním prodlužuje a zhoršuje usínání.
Tak co odpovídám na povzdechy o nudě? „Nuda je skvělá příležitost vymyslet něco nového!“. Myslím, že to děti nesnáší 😀 Pak mám druhou „jestli opravdu chceš, abych Ti vymyslela zábavu já, tak můžeš uklízet“ – zajímavé, vždycky si hned potom zábavu najdou 🙂 A někdy to opravdu vezmou jako výzvu k akci, chtějí napustit kyblík s vodou a začnou si vyklízet poličky a utírat prach. Třeba jen chvíli, protože u toho objeví něco zajímavého. Ale to mi nevadí. Nejde přece o výsledek.
Mnoho rodičů nebaví si hrát s dětmi, je to přirozené, my už jsme touhle fází prošli. Zato děti velmi baví dělat činnosti, které dělají dospělí. Objevují se u nich takzvaná okna příležitostí, kdy hoří touhou dělat všechno, co dělají táta s mámou. Právě třeba utírat prach, vysávat, zapínat pračku, vyklízet myčku, míchat, krájet, vařit, chystat svačinky. To je naše chvíle! Je třeba ji nepropásnout, protože když jim v tuhle chvíli řekneme něco jako „na to jsi ještě malá/malý“, tak ve věku, kdy my samy vyhodnotíme „teď je ten pravý čas, abys začal vysávat/pomáhat v kuchyni, …“, tak oni už nechtějí.
Nevadí, že to neudělají dokonale. Nevadí, že jim to trvá. Všechno se učí. Pamatuju si, jak moje kamarádka říkala, že jako dítě dlouho myla nádobí ve studené vodě, protože jí nikdo neřekl, že je potřeba ho mýt v teplé. Detail, který je pro nás automatický. Popisuj činnost, dej k ní příležitost. A je úplně v pořádku a normální, že to dítě zkusí a po pár minutách poběží dělat něco jiného. I tak se to naučí. Zkusme to dětem nezprotivit a neotrávit tak, jak to už často máme zprotivené a otrávené my.
Nechceš s dětmi vařit a péct buchty? Nevadí, najdi průsečík společného zájmu v jiné oblasti, ať můžeme všichni společně objevovat, co nás baví a na co máme talent.
Jsi velký sportovec, ale děti se ke sportu moc nemají? Nabídni jiný druh sportu. Nabízej jiné aktivity, i Ty, které Tobě tak blízké nejsou, dej dětem příležitost. Nebo trochu uber, ať Tě děti můžou stihnout. Nezapomeň, že to děláte pro zábavu. Nikoho nebaví dělat něco, co se dělat MUSÍ a jít pokaždé až na hranu sil.
Můžeš se začíst do článku Jak si najít čas pro sebe, když máš malé děti.
Pojď si pomocí speciálního pracovního listu udělat malou revizi svého života, vztahu sama se sebou, se svým partnerem, i s dětmi, udělat si takovou malou kontrolu, zda Tvůj život běží tím směrem, který si přeješ a zda směřuje ke Tvojí spokojenosti.
A jestli je toho všeho na Tebe někdy moc, připadáš si ztracená ve všech těch „musím a měla bych“, které se nám na mateřské snadno přihodí a napadá Tě někdy otázka „a kde jsem já?“, srdečně Tě zvu do programu Zenová matka, aby ses mohla znovu propojila více sama se sebou, se svými potřebami a hranicemi a naučila se je laskavě komunikovat s partnerem, s dětmi i se svým okolím.