Znakování s miminky

• Jak nám znakování s miminkem může pomoci porozumět vnitřnímu světu našeho dítěte?
• Jak můžeme sebe i miminko naučit znakovat?
• Jak znakování pomáhá rozvoji mozku a komunikačních dovedností?
• Kdy můžeme začít znakovat s miminkem?
• Má znakování vliv na rozvoj řeči?

V této epizodě podcastu Rodičovství s nadhledem vyzpovídám lektorku znakování s miminky Renatu Pelcovou.

Kdy začít znakovat a co očekávat

Začít znakovat se dá kdykoliv. Rodič si znakování „osahá“, dítě má čas znaky vstřebat, a jakmile je potřebuje, začne je používat.

Výsledky mohou přijít za pár týdnů až měsíců. Každé dítě je jiné – některé začne znakovat ve 4 měsících, jiné po roce.

Znakování pomáhá i rodiči – učí se vnímat tempo a potřeby dítěte, mluvit srozumitelně, předvídatelně a v klidu.

Například při koupání místo automatického chlácholení („já vím, je to hrozné“) je užitečnější říct, co se bude dít a popsat, co dítě může zažít.

Jak začít znakovat

Začněte jednoduše, třeba jedním znakem – například pro začátek či ukončení činnosti nebo při společném pozorování.

Klíčem je autenticita, beznátlakový přístup a sledování dítěte: na co se dívá, o co má zájem.

Pokud dítě neznakuje, často je problém v tlaku či očekávání rodiče. Pomáhá „ukázat a pustit“ – bez očekávání. Často právě uvolnění situace přinese pokrok.

Mýty o znakování a řeči

Znakování neškodí vývoji řeči. Řečové centrum se nachází v jiné části mozku než centrum gest a vyvíjí se individuálně.

Řeč se rozvíjí skrze pozorování, napodobování i interakci. Zpožděný vývoj řeči bývá u dětí častý a přirozený – mozek dítěte může být zaměřen na jiný typ vývoje (např. hrubou motoriku).

Srovnávání s jinými dětmi vede k frustraci, ne ke zlepšení.

Znakování přechází v mluvení

Dítě postupně nahradí znaky slovy, stejně jako opustí lezení, když začne chodit.

Znaky pomáhají i ve fázi, kdy dítě začíná mluvit, ale dospělý mu občas nerozumí. Může si znakem snadno dopomoct. To snižuje frustraci a přispívá ke kvalitnější komunikaci.

Znakování není pro každého rodiče

Každé miminko může znakovat, ale ne každý rodič se v tom cítí dobře.

Důležité je, aby rodič nebyl pod tlakem, měl podporu a věřil smysluplnosti. Když začínáme se starším dítětem, je dobré zhodnotit dosavadní komunikaci – mělo mé dítě možnost vyjádřit se?

Rodinné prostředí může být buď podporující, nebo frustrující – někdy dokonce od znakování rodiče odrazuje. Přitom znaky mohou dítěti s opožděným vývojem řeči výrazně pomoci a zklidnit jeho emoce.

Jak vybírat a tvořit znaky

Sledujte, co dítě zajímá. Když znakuji věci, které dítě prožívá, rychleji se je naučí.

První znaky se často týkají světla, pračky, jídla, oblíbených hraček.

Pokud dítě samo něco potřebuje vyjádřit a neumí to slovy, často si vytvoří znak samo.

Je důležité znaky přidávat přirozeně při popisu činností a zážitků.

Děti často tvoří vlastní znaky či kombinují slova a gesta do větších celků – tak si vyprávějí příběhy, i když ještě nemluví jasně. Znaky usnadňují pochopení, snižují frustraci a umožňují dítěti lépe se vyjádřit.

Znakování a respektující výchova

Znakování podporuje partnerský přístup.

Nejde jen o to něco říct a ukázat, ale i čekat na reakci dítěte, vnímat jeho zájem. Pomáhá zpomalit, lépe naslouchat, snížit tlak na výkon a otevřít prostor pro oboustrannou komunikaci.

Dítě vnímá, že jeho názor má hodnotu, může vyjednávat a být respektováno.

O vztahu a emocích

Znakování zapojuje i emocionální rozvoj dítěte. Pomáhá mu vyjádřit pocity, projevit náklonnost, zvládat situace.

V náročném momentu může i velmi malé dítě říct (znakem), že se něčeho bojí nebo něco nechápe. Když se tomu otevřeme, vztah s dítětem se prohloubí.

Znakování a vývoj mozku

Znakování posiluje nejen jazykové schopnosti, ale také emoční inteligenci. Děti, které znakují, mají podle výzkumů rychlejší vývojové tempo v určitých oblastech.

Učí se komunikovat, vyjadřovat emoce, sjednávat si pozornost – to vše formuje jejich schopnosti do budoucna.

Znakování je nástroj pro propojení, snazší dorozumění a podporu vývoje dítěte. Nejde o výuku znaků, ale o oboustrannou komunikaci vycházející z potřeb dítěte. Vyžaduje trpělivost, ale přináší krásné výsledky.

Miminka a malé děti nejsou jen „spící a kakající“ bytosti, ale plnohodnotní lidé se svými emocemi a záměry. Komunikace s nimi může být vědomá a respektující.

Každý rodič má moc být tím, kdo pomůže dítěti vyrůst v sebevědomého, emočně stabilního jedince. Stačí se otevřít, naslouchat a být trpělivý.

Renatu a její kurzy značkování najdeš na renatapelcova.cz