Vztah k jídlu a ke svému tělu

• Proč se zabývat vztahem k jídlu bez ohledu na to, zda jsme štíhlé nebo ne?
• Jak pracovat s emočním zajídáním a potřebou kompenzovat nedosycení jídlem?
• Jak ovlivňují naše vztahy přístup ke stravování?
• Jak změnit své návyky a jaké jednoduché kroky můžeme udělat pro zlepšení svých stravovacích návyků a vztahu ke svému tělu?
• Jak proměnit vztah k jídlu, aby nás jídlo podporovalo a nebylo věčným strašákem?
• A proč diety nejsou řešením?

Nutriční koučka Veronika Mayová byla obézní dítě a se stravou bojovala spoustu let, než se jí podařilo najít rovnováhu a vybudovat si kladný vztah ke svému tělu a k jídlu. V tomto rozhovoru doporučí několik praktických tipů, jak svůj vztah k jídlu začít postupně měnit.

Přidej se k Veronice do minikurzu zdarma: Jak zkrotit chutě (nejen) na sladké.

Další způsoby spolupráce s Veronikou najdeš tady na jejím webu https://veronikamayova.cz/

Vztah k jídlu a tělu

Vztahu k jídlu a ke svému tělu není o hledání „té pravé diety“ či o honu za dokonalou postavou.

Je o vyživení těla, sebelásce, sebevědomí, emocionální rovnováze, nasycení a vytvoření dlouhodobě udržitelného zdravého životního stylu.

Jako v mnoha jiných oblastech, ani u stravování neexistuje jediná vhodná cesta pro všechny – každý si musí najít, co vyhovuje právě jeho tělu. Jen je to snadnější s podporou zkušeného výživového specialisty.

Lidé mají různou genetiku, trávení, chutě – jednomu sedí maso, jinému ne. Různé směry (keto, paleo, low-carb) nemusí fungovat univerzálně a často ani ne dlouhodobě. Důležité je, zda zvolený směr:

• dlouhodobě vyhovuje našemu tělu
• je výživný a udržitelný
• nepůsobí stres, dělá nám radost

Krátkodobé diety často vedou k jojo efektu, který není selháním, ale důsledkem špatně zvolené strategie.

Černobílé myšlení a zákazy

Veronika pomáhá ženám zbavit se myšlení „tohle nesmím“ a stresu ze „zakázaných“ potravin. Učí ženy, že si lze dopřát i sladké bez výčitek. Stres z jídla škodí víc než samotné jídlo. Smyslem změny má být radost, ne drill.

Emoční jedení

Mnoho žen sahá po jídle kvůli stresu, smutku nebo neuspokojeným potřebám.

• V jakých situacích máš tendenci se přejídat?
• Umíš přestat s jídlem, když jsi sytá, aniž by ses přejedla?
• Kdy bezmyšlenkovitě zhltneš, co ti přijde pod ruku, hlavně aby ses najedla rychle?
• Jak můžeš těmto situacím předcházet?

I stravování může být vědomé – a je to žádoucí – pro tvé tělo i tvé zdraví. Veronika s ženami rozebírá situace, ve kterých dochází k přejídání, a ukazuje jim, že řešení je jinde než ve vůli. Pomáhá hledat příčinu, pracovat s emocemi i vnitřními vzorci.

Vnímej své tělo

Každý by měl sledovat, co jeho tělu vyhovuje – některé potraviny mohou dělat problémy, i když jsou obecně „zdravé“. Tělo často vysílá signály, ale my je ignorujeme.

Klíčem je napojení na tělo, uvědomění si hladu, sytosti a reakcí těla na jídlo.

• Po jakém jídle se cítíš nabitá a sytá a kdy naopak cítíš únavu, nadýmání, či pocit těžkosti?

Návyky a jejich budování

Zdravé stravování je o návycích, nejen o momentální motivaci.

Motivace je na začátku vždy (chci nějak vypadat, chci se nějak cítit), ale dlouhodobá změna vyžaduje vědomé opakování a trpělivost.

Intuitivní stravování bez předchozí změny návyků může selhat – tělo zvyklé na průmyslové potraviny si neřekne o ovoce, ale o sladkost.

Děti a stravování

Děti mají přirozenou intuici k jídlu a rozhodně je nikdy nuťme dojídat.

Dítě se dobrovolně nevyhladoví. Důležité je nabídnout pestré jídlo a nechat dítě vybrat si z něj.

Alternativy (např. tyčinky, sladkosti, buchty) narušují přirozený výběr.

Důraz by měl být na společné stolování a vytváření vztahu k jídlu, ne na množství snědeného jídla.

Vztah k tělu a sebenenávist

Dlouhodobě nezdravé stravování může být formou sebepoškozování a nelásky k sobě samé.

Lidé často vědí, že si škodí, ale nedokážou to změnit.

Nadváha není vždy znakem špatného zdravotního stavu a štíhlost neznamená automaticky zdraví. Společenská stigmatizace vede k sebenepřijetí a posiluje negativní cyklus.

Špatné návyky z dětství

Generační přenosy, např. nutnost dojídat, zákaz vyhazování jídla, mohou negativně ovlivnit vztah k sobě i jídlu.

Potřebuješ se naučit rozlišovat mezi hladem a sytostí, zpomalit při jídle a vnímat signály těla.

• Dokážeš vyhodit zbytek jídla místo toho, abys udělala popelnici ze sebe a raději jídlo nacpala do sebe, jen aby se nevyhodilo?

Emoce a vztahy

Zhruba polovina klientek řeší nejen vztah k jídlu, ale i vztahy s okolím. Např. partner shazuje jejich snahu změnit životní styl. Mnohé ženy tají, že vyhledaly pomoc.

Veronika pomáhá nejen změnit jídelníček, ale i podpořit sebevědomí, odpustit si chyby a vymanit se z cyklu trestání a odměňování jídlem.

Vnímání sytosti a hladu

Používej škálu sytosti a sleduj, kde na škále se pohybuješ (1 = vlčí hlad, 10 = přejedení).

Ideál je jíst při mírném hladu (3) a končit při příjemně plném břiše (7).

Je důležité nebát se mírného hladu a naopak nepřejídat se. Pomáhá psaní si jídelního deníku a pozorování emocí spojených s jídlem.

Praktické tipy

• Udržitelná změna často nejde udělat náhle, je to cesta navazujících drobných kroků a postupné změny návyků a přesvědčení. Jde o dlouhodobý proces, ne sprint.
• Důležité je přestat vnímat jídlo jako trest či odměnu.
• Při emočním jedení hledat, co nám chybí – co se potřebuje naplnit jinak než jídlem.

Veroniku lze najít na webu https://veronikamayova.cz/, kde také najdeš informace o minikurzu zdarma Jak zkrotit chutě (nejen) na sladké

Změna vztahu k jídlu je možná, není o vůli a přísnosti, ale o pochopení sebe, naslouchání tělu, práci s vzorci chování, návyky a emocemi. Pomoc je dostupná a není slabost o ni požádat.