Můj příchod na svět – vzpomínka na moje narození

Zajímalo tě někdy, co asi prožívá miminko v bříšku a při porodu? Co vnímá a jak se cítí? 

A napadlo tě někdy, jaké by bylo si to pamatovat?

„Jsem v bříšku u své mámy, cítím teplou vodu všude kolem sebe, je čirá a nádherně voní i chutná. Slyším, jak mámě buší srdce, jak mluví, miluju, když zpívá. Baví mě to houpání, když chodí, vždycky mě to ukolébá ke spánku. Jsem nervózní, když je nervózní ona, bojím se o ni. Vím, že babičky a dědové se neradují, že se mám narodit a táta si přeje kluka. Ale já nejsem kluk. Budu lepší, než kluci, určitě na mě bude taky pyšný. Budu nejlepší a určitě mě budou mít rádi.

Je mi tu dobře, ani se mi nechce ven. Nevím, co přesně mě tam venku čeká a trochu se bojím, abych to všechno zvládla. Ale voda se mi začíná nějak kazit, jako by se měnila na bláto, fuj.

Je to tady! Mačká mě to a tlačí ze všech stran, panikařím. Cesta ven se mi moc nezdá, je dost úzká. Cítím obrovský tlak, někdo tlačí mámě na břicho a chce mě odtud dostat ven. Bolí mě to a bojím se. Cpu se tím tunelem a trvá to nekonečně dlouho, já se tu snad udusím! Pořád na mě někdo tlačí silou, takhle jsem si to nepředstavovala.

Konečně cítím vzduch a vidím světlo. Moc světla! Sotva dokážu otevřít oči. Někdo mě chytil za hlavu a táhne mě ven. Bolí to! Ale konečně jsem venku, uvidím mámu, strašně se na ni těším! Ale kde je? Je mi tu hrozná zima a někdo mě zvedl vysoko nad zem, necítím na dosah ruky ani nohy nic, o co bych se mohla opřít. Chci k mámě. Celou svou bytostí toužím být u ní.

Ale někdo mě odnesl pryč. Nevím, kde je máma, bojím se, křičím. Ale nikoho to nezajímá. Achjo, mami, jsem tu úplně sama…“

Tahle má vzpomínka mi nedovoluje dívat se na miminka jako na nesvéprávné uzlíčky, které neví, co chtějí a prostě si jen tak pláčou, protože nic jiného ani neumí. Proto jsem začala zkoumat vliv našeho narození a ranného dětství na náš život.

Proč si to nepamatují všichni?

Většina lidí si nepamatuje první tři roky svého života. Někdo mnohem delší období a občas si vzpomene na nějaké útržky. Často si z dětství vybavujeme situace úplně jinak, než jak je vidí naši rodiče.

Je to tím, že během prvních tří let našeho života jsme tolikrát nepochopeni, tolikrát odmítnuti, nebo ignorování, že náš nervový systém by to neunesl. A tak to vymaže – z naší paměti. Všechny tyto vzpomínky se však zapisují do našeho podvědomí a do našeho těla.

Mozek situace uloží do kolonky „dá se přežít“ a používá naučené reakce těla v situacích, které mu určitou událost připomenou – říká se jim spouštěče. K tomu pro změnu vymýšlíme kompenzační mechanismy, kterými se bráníme nepříjemným emočním prožitkům, které nám tyto situace přináší.

Jak se to projevuje v životě?

Například já často dělám věci na poslední chvíli, když jsem pod velkým tlakem. Najednou jdu do toho naplno a udělám co je v mých silách, abych dosáhla cíle. Nebo mám tendenci vypnout a čekat, až to někdo dokončí za mě, až to někdo dotáhne.

Odjakživa jsem měla pocit, že musím být hodná, aby mě lidi měli rádi. Nechtěla jsem se cítit odmítaná, i když jsem cítila, že to není spravedlivé a že jsem neudělala žádnou významnou chybu, pro kterou bych byla hodná zavržení. Tisíckrát jsem potlačila sama sebe, jen abych byla přijatá.

Prvotní otisk

Tyhle hluboké zápisy do svého nevědomí do sebe vtiskáváme od narození, nejvíc do věku šesti až osmi let. Možná se i Tobě stává, že se dostáváš do situací, kdy raději potlačíš sama sebe, ze strachu, že bys byla odmítnutá, že bys byla ta špatná. Co by si o tobě lidi pak mysleli.

Skvělé na tom je, že s tím jde pracovat a jde to měnit, jen je to někdy náročnější, čím jsme starší a „zatvrzelejší“ ve svých přesvědčeních. Dost často si taky myslíme, že nic měnit nepotřebujeme, protože se máme fajn, určitě líp, než někdo jiný. A všechno zvládneme sami. A to je taky zajímavý program 🙂

Teď už to tak naštěstí nemám 🙂 Naučila jsem se tyto programy objevovat, pozorovat, pojmenovávat a pracovat s nimi, aby mě už neomezovaly. Jinak bych taky nemohla tyhle věci sdílet s Tebou.

Naučit se milovat sama sebe, cítit se hrdá sama na sebe, naplňovat svůj potenciál, objevovat svoje talenty, cítit sebe-jistotu a sebe-důvěru, vědět, že si lásku zasloužím, jen proto, že existuji, to je dlouhá cesta a já ji postupně budu s Tebou sdílet, třeba se ke mně přidáš a půjdeme společně.

Začni třeba tím, že si pustíš Desatero Zenové matky.

Jak se co nejlépe připravit na příchod miminka?

Obdobím od narození miminka do jeho tří let provázím rodiče už od roku 2013.

Mnoho rodičů opakuje jednu často chybu – připravují se na porod, ale už ne na to, co přijde po porodu.

Pro rodiče, kteří se vědomě připravují narození svého miminka, nebo mají právě malá miminka, jsem připravila Klubovnu Mámy s nadhledem, kterou jsem vložila na svůj Herohero kanál a dozvíš se zde například:

• proč miminka pláčou a jak od sebe druhy pláče rozlišovat
• co dělat, když miminko bolí bříško
• jak začít s miminkem plavat doma ve vaně
• proč je dobré rozumět vývoji svého děťátka a jak ho ve vývoji podpořit