Žena v moderním světě – co to pro nás znamená?

• Co se dnes očekává od žen a co očekáváme samy od sebe?
• Jak se vyrovnat s neustálým tlakem?
• Jak si pro sebe volit ty správné priority?
• Co s námi dělá srovnávání a perfekcionismus a co můžeme dělat, abychom zase do svého života vrátily lehkost a nadhled?

Připadáš si někdy „málo“ a přitom nemáš sílu udělat už ani kousek navíc? Pusť si tuhle epizodu a pojď si prozkoumat, jak to v sobě máš ty.

V téhle epizodě podcastu Rodičovství s nadhledem si povídají dvě mámy 4 dětí. Můžeš se inspirovat, jak uvažujeme o svých povinnostech, očekáváních, srovnávání, závazcích i radostech, o svých životech. Já i Zuzka Staňková jsme zároveň mámy podnikatelky a máme různé nástroje, díky kterým nejen „přežíváme“, ale také si život užíváme.

Zuzka Staňková je průvodkyně ženskými kruhy a rituály, máma čtyř dětí. V rozhovoru spolu probíráme, jak se proměnil ženský svět za posledních 50 let. Dnes mají ženy víc možností a svobody, ale zároveň rostou nároky, vnitřní i vnější.

Zuzku najdeš pod projektem Síla propojení. Pořádá ženské kruhy živě v Praze a pracuje i online. Můžeš se také přidat do Zuzky podporující komunity v její aplikaci Sarima, kterou vytvořila společně s Bárou Lapčíkovou. Není to jen tak obyčejná aplikace, je to kruh, který roste s tebou. Kruh lidí, kteří chtějí žít naplno, srdcem a spolu. Chrám, kde se můžeš znovu spojit sama se sebou.

Klíčové myšlenky z rozhovoru

Zrychlená doba přináší tlak být vším zároveň – milující matka, podporující partnerka, miliónová podnikatelka, skvělá kuchařka i vášnivá milenka.

Sociální sítě vytvářejí iluze, že jiné ženy zvládají všechno a navíc snadno. A že my bychom měly taky. Výsledkem je frustrace a pocit nedostatečnosti. Zásadní je rozlišovat, co opravdu chceme my, ne co si myslíme, že „bychom měly“.

Jak si vybrat z možností

Důležité je naučit se pracovat se svým časem a pozorností. Věnovat se pouze tomu, co je pro nás samotné skutečně důležité a vybírat si, jinak hrozí přehlcení.

Pomáhá zaměřit se na jednu věc, naučit se rozpoznávat své priority, nebát se experimentovat a měnit směr, pokud něco nefunguje. Rozhodnutí nejsou definitivní.

Proces je často důležitější než výsledek – ženská kvalita je o prožívání a smyslu.

Metafora s dětskými kroužky

Zkušenosti z dětství ovlivňují náš vztah ke zkoušení nových věcí. Strach z toho, že něco nedokončíme či selžeme, se ukládá hluboko v nás. Potřebujeme naučit se pracovat se stíny pochybností o sobě samých, se sebedůvěrou a nejistotou. Dodávat si odvahu tam, kde se nám objevuje strach.

Klíčové je dovolit si zkoušet i jako dospělé a vnímat své (ne)úspěchy jako cestu sebepoznání, nikoliv selhání.

A tvořit kolem sebe kruh podpory jako síť, jež nás chrání i ve chvílích, kdy nám odvaha a sebedůvěra chybí.

Překračování komfortní zóny

Skutečná změna přichází, když máme silné „proč“ – důvod, který je pro nás smysluplný. Malé krůčky za hranici komfortu vedou k větší sebedůvěře.

Hromádka „odloženo na jindy“

Když něco dlouhodobě odkládáme, roste vnitřní tlak.

Čas od času je dobré se podívat na svou „hromádku neuskutečněných věcí“ a položit si otázku:

• Chci to opravdu odkládat dál?
• Je toto opravdu důležité a prospěšné pro mě?

Jak se učit rozpoznat své ANO a NE

Zásadní je vnímat své tělo, emoce, vnitřní hlas. Zjednodušeně by se dalo říct „řiď se břichem“.

Nauč se rozpoznávat své hranice, i limity. Není nutné vždy vědět hned – ale je důležité si všímat signálů. Nepřeslechnout silné vnitřní „ano“ nebo „ne“.

Praktické tipy na rozhodování

1. Je rozhodnutí v souladu s mými hodnotami?
2. Dám si termín a do té doby se rozhodnu. Pokud necítím jasné ANO, řeknu pro teď NE.
3. Vím, že nic není definitivní – volbu mohu kdykoli změnit.

Trénink rozhodování může začít u maličkostí.

Pro mnoho lidí je rozhodování paralyzující a příliš těžké a raději nechávají rozhodnutí na někom jiném. Pokud ovšem předáme rozhodování o sobě, svém času či o věcech, které se nás týkají, na někom jiném, odevzdáváme také svou svobodu, svoji zodpovědnost. A těžko se potom zlobit na rozhodnutí jiných lidí.

Paralela s porodem

Porod je proces, který nejde zastavit. Nejde říct „Sakra, to bolí, končím, už nechci rodit!“.

Tahle zkušenost může být metaforou pro transformace v životě – často když máme pocit, že dál už to nejde, jsme těsně před důležitou změnou.

Každý porod je jiný – a stejně tak každá naše životní iniciace. Důležité je vnímat souvislosti a vývoj.

Kdy přichází změna?

Některé změny potřebují čas. Impuls se může opakovat, než se dostaví správné načasování. I když něco neuskutečníme hned, můžeme k tomu dozrávat. Není důvod k pocitu selhání – jen k přehodnocení a novému pokusu. Nelze dělat věci stále stejným způsobem a přitom očekávat jiný výsledek.

Ženské kruhy a sounáležitost

Mnoho z nás v dětství věřilo, že ostatní ženy jsou konkurence. Jiným ženám se nedá věřit, jsou to jen „slepice“. Povzbuzovali v nás soupeření. Naučily jsme se hodnotit, soudit a hlavně SROVNÁVAT SE. Neustále.

Můžeme to změnit. Měnit to pomalu a krok za krokem. Vyměnit soupeření za soucit a vnímavost. Ostražitost za důvěru. Přidat laskavost a naslouchání. Rozvíjet svoji empatii a přijímání. Podporovat se. Tvořit bezpečné prostředí.

Přestat vnímat kvalitu laskavosti, přijímaní a soucit jako slabost.

Proudí námi láska. Vychováváme své děti – novou generaci lidí. Ukazujeme jim, jaký je život a svět – skrze to, čemu věříme a jak žijeme.

A svými rozhodnutími můžeme uzdravovat svoji minulost a tím i budoucnost. Nyní, v přítomnosti.

Můžeme začít navštěvovat ženské kruhy a tvořit kolem sebe podpůrnou síť. Učit se důvěře a přijímání.

Právě v těchto kruzích se ženy mohou cítit úplné a celistvé – takové, jaké jsou, bez očekávání a hodnocení.

Už jsi někdy zažila ženský kruh? Jaké to pro tebe bylo? (Mimochodem, pokud ti to nesedlo, možná to bylo konkrétní skupinou, i tak bych zkusila nedělat definitivní závěr „je to na prd“.)

Máš své kamarádky a svůj vlastní podpůrný kruh?

„Mám to jinak.“

Často slyším na kruzích říkat ženy „Mám to jinak. Nezapadám. Jsem jiná, než ostatní.“ – některé se stydí a choulí se do sebe, jiné jsou na to hrdé. Ale je skutečně zvláštní, že ten pocit má tolik žen.

Každá jsme jedinečná – i v kruhu. A není třeba se mezi sebou srovnávat. Můžeme se respektovat a podporovat i když nemáme všechno stejně.

Každá žena je v pořádku přesně taková, jaká je. Nejkrásnější verzí sebe jsme ve chvíli, kdy žijeme v souladu se sebou.

Závěrem

Neexistuje jedna jediná správná pravda, která platí pro všechny a za všech okolností.

Není jedna správná možnost, jak být dobrou mámou, manželkou, dcerou,…

Klíčem ke své vlastní spokojenosti je sebepoznání a respekt k vlastní jedinečné cestě. Nevytvářet na sebe tlak podle vnějších kritérií, ale zkoumat, co je pravdivé pro mě, teď a tady.

Jaké je být ženou pro tebe?

• Co je nejkrásnější na tom být ženou právě pro tebe? 
• Co bys chtěla předat své dceři, či svému synovi, právě o ženách a ženství?
• Kdy máš tendenci jiné ženy hodnotit, či soudit?
• Srovnáváš sebe s jinými ženami? Je to pro tebe podporující?
• Jaký vzor o ženách jsi přijala? Jaká má být podle tebe „správná žena“? (Je to chyták, jakákoliv žena je dost žena. Protože není jedna šablona „správné ženy“. Ale můžeš díky těmto otázkám prozkoumat své vlastní pravdy o ženách.)

Získej pravidelnou dávku inspirace a více propojení

Přidej se na můj Herohero kanál, kde najdeš spoustu praktických tipů k organizaci času a domácnosti. Abys mohla dělat méně, s větším dopadem. Jde o pravidelnou a zábavnou inspiraci, nikoliv o další „musím“. Přidej se k nám: https://herohero.co/klarastara/subscribe