Nebojuj se svým teenagerem

• Co když máš pocit, že tě tvůj puberťák odmítá a nechce komunikovat, jak můžeš otevírat komunikaci s ním?
• Jaké kroky vedou k důvěře a opětovnému navázání vztahu, pokud cítíš odcizení?
• Co dělat když nesouhlasíš, ale záleží ti na vztahu s dítětem?
• Jaký je rozdíl mezi tresty, zákazy a přirozenými důsledky?
• Jak zvládnout i konfliktní situace bez boje a respektujícím způsobem?

Poslechni si tuhle epizodu s lektorkou, koučkou a mediátorkou Lucií Rožkovou, která ti dá skvělé tipy pro komunikační techniky a budování důvěry s teens.

Chceš se svým teenagerem nebojovat, ale cítíš se občas bezradná? Kontaktuj Lucii a domluv si s ní konzultaci.

Čeká tě rozchod či rozvod a je těžká domluva s partnerem?

Chceš se nechat podpořit pomocí kraniosakrální terapie?

Kontaktuj Lucii pro její podporu zkušené mediátorky. https://lucie-freetorun.cz

Nejčastější problémy v komunikaci s teenagerem

• Dochází k odcizení, rodiče a děti si nerozumějí.
• Teenageři mají psychické potíže a rodiče neví, jak reagovat.
• Rodiče chtějí pomoci, ale často dítě ještě víc uzavřou tím, co a jak říkají.

Klíčem je pochopení a empatie vůči dospívajícímu, snaha porozumět jeho světu, nehodnotit a nesnižovat jeho pocity. Dospívající touží po přijetí a pochopení, nikoliv po kázání.

„Nikdy jsem nešel za rodiči, když jsem měl nějaký problém. Věděl jsem, že když za nimi půjdu, budu mít akorát problémy dva.“ – sdílel se mnou můj blízký kamarád. A to je kámen úrazu. Většina z nás, rodičů, si přeje, aby dítě s problémem šlo za námi. To je o důvěře a komunikaci. Nestane se to samo od sebe.

Obnovení vztahu a komunikace

Důležitý je zdravý vnitřní postoj – opustit boj, mocenský přístup a začít budovat vztah znovu:

• Opravdový zájem o dítě, nevnucování se. Bez hodnocení.
• Komunikovat respektujícím jazykem.
• Vést konverzaci dopředu: „Co bys potřeboval?“ (Ne směrem zpět způsobem: „Říkala jsem ti, že to je blbost.“ Nehledáme viníka, dáváme podporu.)
• Dát prostor dítěti vyjádřit se. A učit se více naslouchat a méně reagovat.

U každého dítěte může fungovat jiný přístup – někdy nepřímá aktivita jako hraní her či společný koníček otevře víc než přímá otázka.

Respekt k zájmům dítěte a role rodiče

Rodič by měl být součástí světa svého dospívajícího dítěte, i když ho ten svět osobně nezajímá nebo ho ze svého úhlu pohledu nechápe. Vztah je důležitější než známky nebo pořádek.

Místo zaměření na chyby a nedostatky posilujme vztah, uznávejme emoce a oceňujme i malý pokrok.

Teenager potřebuje slyšet přibližně 10 ocenění, aby byl schopen slyšet jeden nedostatek a měl chuť ho řešit. Pokud upozorníš na 5 chyb a za tím pošleš jedno ocenění, slyší jenom „nejsi dost dobrý“. Nebo neslyší nic.

Tresty vs. přirozené důsledky

Přirozený důsledek není „seberu ti mobil“. Ale může být důsledkem, že provolaný kredit tento měsíc znovu nenabiješ, protože jste si domluvili limit, který byl překročen. (A byl ten limit opravdu domluvený?)

Děti se nejvíce učí naším příkladem.

Znáš tu otázku „A proč ty můžeš a já ne? To není fér!“ Pokud děláš sama něco, co se ti nelíbí, když to dělá tvé dítě, tak proč to děláš? „Protože jsem dospělá.“ a „Dokud budeš bydlet pod mojí střechou.“ moc nefunguje – možná si to pamatuješ ze svého dospívání.

„Chci, aby se moje dítě chovalo jako já? Chci aby žilo takto, jako žiju já?“ – pokud to nemůžeš změnit u sebe, když jsi dospělá, proč očekáváš, že to tvé dítě bude dělat jinak?

Dohody mezi rodiči a dětmi jsou efektivnější než zákazy, ale předpokladem je důvěrný a respektující vztah.

Změna komunikačních vzorců

Místo vyčítání a cyklení v minulých chybách se zaměř na to, proč reaguješ způsobem, jakým reaguješ. Pokud změní rodič svůj přístup, dítě postupně reaguje jinak, přidá se. Buď trpělivá. Dítě si možná bude potřebovat ověřit, že to myslíš vážně a že to není nějaká „klička“, ale nový způsob, jakým chceš fungovat a žít.

Důležitý moment: když už něco děláme jinak (např. nezařveme), je dobré se za to sami ocenit – to pomáhá udržet změnu. „Tohle jsem zvládla fakt dobře. Jsem skvělá máma.“

Omluva a laskavost k sobě

• Chybování je normální.
• Důležité je, co uděláme potom – omluva dítěti posiluje důvěru.
• Věta „Promiň, tohle jsem nezvládla“ dítě učí zdravému zvládání chyb.

Humor – ale pozor na sarkasmus

Odlehčení vtipem a srandou může pomoci (pokud je to vtipné pro obě strany), ale sarkasmus je často zraňující a ponižující. Je nutné dobře znát své dítě a vědět, co je pro něj v pořádku. Je dobré vnímat bezpečné hranice – své i dítěte.

První krok navázání důvěry

Jednoduchý a zároveň silný krok: přijít za dítětem a říct „Mrzí mě, jak to mezi námi vypadá. Mám tě rád/a. Co můžu udělat, abychom si byli zase blíž? Co můžu udělat, aby ses se mnou cítil dobře?“ A pak ustát odpověď, i když je třeba nepříjemná.

Pokud nás něco zaskočí: „Děkuju za důvěru, jdu si to chvíli rozdýchat.“

Vidíš, že dítě něco trápí, ale nemluví o tom? „Vidím, že tě něco trápí. Chceš mi o tom říct víc?“ Nechce? „Možná je to pro tebe teď citlivé, jsem tu, když mě budeš potřebovat. Ať se stane cokoliv.“

Komunikační rituál

Technika naslouchání s použitím „mluvícího předmětu“. Mluví jenom ten, kdo v ruce drží určený předmět. Není to hra na obhájce a soudce. Jeden mluví a druhý neodpovídá a nedává své argumenty, ale svými slovy opakuje, co slyšel a ptá se, zda sdělení dobře chápe. Cílem není vyřešení či něčí vítězství, ale pochopení. Pomáhá také věta „z mého úhlu pohledu to vidím takhle…“ Svět má spoustu úhlů pohledu a pravd, ne jednu platnou pro všechny.

Cíl: porozumět druhému, ne jen odpovídat.

Síla první reakce

Důležitá je první reakce na sdělení dítěte – místo výbuchu zkusme chvíli mlčet nebo zopakovat, co dítě řeklo. To zachovává důvěru a prostor pro další komunikaci.

Příklad: „Ty chceš jet do Ameriky?“ – místo: „Zbláznil ses?!“

Pečujme i o sebe

Rodičovství je náročné. Nereagujeme jen na dítě, ale i ze své únavy, svých zranění, z pocitu neuznání. Když se o sebe staráme – fyzicky, emocionálně i mentálně, jsme schopni být více chápajícími a respektujícími rodiči.

Role mediátora

Lucie Rožková působí v Praze i on-line, nabízí mediaci – pomoc při mimosoudním řešení sporů (například po rozchodu rodičů). Pomáhá oběma stranám dohodnout se bez hádek.

Nabízí i kraniosakrální terapii pro rodiče, kteří potřebují uvolnit napětí.

Kontaktovat ji můžeš tady.

„Vztah s dítětem je základ. Respekt, klid, omluva, otevřenost, empatie, práce na sobě a komunikace bez boje proměňuje kvalitu našich vztahů. Rodič může být tím, kdo kruh boje přeruší.“