S holistickou terapeutkou Helenou Mošnovou ti dáme na první pomoc při úzkosti i jak pracovat se zvyšováním odolnosti nervového systému.
Epizodu si můžeš přehrát také ve Spotify.
Nervový systém funguje ve třech základních režimech:
Je to úplně základní modalita, ve které bychom se měli nacházet většinu svého času. Jsme tady teď spolu, povídáme si, pijeme čajíčky a cítíme se dobře. Kdyby mi teď začala kočka škrábat na dveře, trochu se aktivuji, ale pořád je to v modalitě pohody. Je to něco, co v pohodě zvládám, nerozruší mě to, necítím se nějak zvlášť ohrožená.
Děje se něco co musím řešit, nevím, co se děje a uvádí mě to do úzkosti, stresu, paniky. Je to takové „bojuj nebo uteč“ – teď je tady něco, co mě ohrožuje a co musím akutně vyřešit.
Je to pro mě tak ohrožující, že se od toho odpojím.
Zdravý systém mezi těmito stavy pružně přechází.
Dnešní doba ale udržuje většinu lidí v aktivaci dlouhodobě, což vede k úzkostem, panickým záchvatům a vyčerpání. Stres je navíc často spojen s pocitem vlastní hodnoty – činnost = hodnota.
V těle se úzkost projevuje fyzickým stažením, sevřením, zúžením smyslového vnímání, zrychleným pulsem, problémem s dechem, vnitřním neklidem.
Akutní stres je přechodný a dá se zpracovat orientací – ujistěním, že jsme v bezpečí. Pokud trvá dlouhodobě, je třeba cíleně budovat zdroje a kapacitu nervového systému.
Dech je jediný autonomní proces, který lze vědomě ovlivnit. Hluboký dech (např. s rukama na hrudníku a břiše, nádech nosem, výdech ústy) aktivuje parasympatikus a vede ke zklidnění.
Pravidelný trénink dechu i v klidu umožňuje tělu lépe zvládat stres v krizových momentech.
Můžeme používat také další techniky mindfulness – 30 jednoduchých praktických tipů jsem připravila na svém Herohero kanále, můžeš se je postupně naučit, vybrat si, které ti vyhovují nejvíce a používat je opakovaně. Je super trénovat tyto techniky i v klidovém stavu – potom je pro nás snadnější je použít, když jsme v krizi. Každé cvičení je přibližně na 5 minut, takže nic, co by tě ještě více zatížilo.
K budování vnitřního bezpečí přispívají:
Trauma nemusí skončit s událostí, která ho způsobila.
Pokud není trauma ošetřeno, nervový systém reaguje i na zdánlivě neškodné podněty (např. příchod partnera spustí starou obavu z otce).
Takové reakce nejsou hloupost nebo slabost, ale signál těla.
Léčba spočívá mimo jiné v budování vnitřních hranic, poznání svých reakcí a postupném rozšiřování své kapacity snášet zátěž – stejně jako trénink na Sněžku před výstupem na Everest. Trénink nelze přeskočit.
Trauma v sobě často nese i potenciál – může vést k hlubšímu sebevědomí, empatii a novým profesním směrům.
Doporučujeme k poslechu také epizodu Past traumatu.
Sociální kontakt pomáhá nervovému systému regulovat se.
Dotek může být uklidňující, ale i spouštěčem – záleží, zda je vnímán jako bezpečný.
Důležité je otevřít komunikaci s blízkými – předem si říct, co v krizi potřebujeme (např. jemné obejmutí, tichý hlas, přímé sdělení „vnímám tě“).
Dlouhodobý stres a úzkosti nejsou individuální selhání, ale důsledek přetíženého nervového systému. Prací s dechem, budováním zdrojů a vědomými rituály lze postupně obnovit vnitřní pocit bezpečí. Terapie, komunitní sdílení i hluboké porozumění tělu mohou být cestou ke změně.
Přidej se do mé HeroHero komunity
Pojďme spolu objevit, kým v hloubce sebe skutečně jsi, když opustíš svá stará přesvědčení a vystoupíš mimo své vnitřní limity. Těším se na ten poklad, který spolu objevíme!