Jak poznat, proč miminko pláče?

Máš doma novorozence? Netlač na sebe, ani na miminko, nemusíš hned všemu rozumět. Možná čekáš, až naskočí pověstná mateřská intuice, ale někdy to nejde úplně samo, ani hned. A je to normální.

Emoční smršť je po porodu běžná u miminka, i u mámy

Hormony během porodu, po porodu a všechny změny během těhotenství způsobují, že jsme až přehnaně citlivé a na všechno příliš horlivě reagujeme.

Chce se nám jednu chvíli brečet, jednu chvíli se smát. Míchá se nám to všechno dohromady. A je to tak v pořádku.

Hlavně se všechno snažíme dělat nejlépe, nejlépe rozumět našemu miminku, být skvělou mámou, splnit všechna očekávání a samy na sebe vytváříme obrovský tlak, abychom všechno zvládly. A pak se často objeví pocit, že selháváme, když možná svému miminku úplně nerozumíme a nevíme, proč zrovna teď brečí.

Zkus se více uvolnit. Uklidnit nejdřív sebe – s tím Ti snad teď pomůžu. Všechno přijde, všechno se naučíš. Nespěchej na sebe, ani na svoje miminko.

První můj tip jak poznat, proč miminko pláče – pojmenovávej si pláče. Pozoruj, jak se miminko chová při pláči.

Nejde tady o minuty a už vůbec ne o nějakou dobu, kdy si budeš prohlížet řvoucí miminko. To vůbec ne. Ale při pozorování svého miminka zjistíš, že není pláč jako pláč a každý pláč znamená trochu něco jiného.

Společně se naučíme pláče rozeznávat.

1.Bolení bříška

Nejčastějším důvodem pláče miminka je bolení bříška. Nebo se to na něj aspoň všechno svádí několik prvních měsíců. Protože údajně miminka bolí bříško a to je normální – ale ne podle mě 🙂 Až přestane miminko bolet bříško, tak se všechno svádí na růst zoubků.

Jak poznáme bolení bříška a jak miminku ulevit?

Miminko dává najevo bolení bříška propínáním, tlačí, kroutí se, až rudne, intenzivně pláče, pláč sní spíše jako naříkání až křik. Miminko je velmi neklidné, hodně sebou vrtí, šije sebou, kope nožičkami.

Když mu sáhneš na bříško, dost pravděpodobně uhne před tlakem, naopak mírné podložení nožiček a položení celých dlaní na bříško ho může uklidňovat. A když si ho vezmeš do klubíčka, bude se snažit dost často „vyskočit“, zapřít se.

Moc doporučuji v takové situaci vyzkoušej vyšší šlehací misku s oblým okrajem nebo nočníček pro bezplenkovou komunikační metodu. Miminko si do půl těla svlečené opřeš skrčené o sebe, dáš pod něj misku, nebo nočník (některé maminky dávají miminko třeba i nad umyvadlo, ale to je trochu nepohodlné), a pokud si během pěti minut miminko neuleví, nevyprdí se, nevykaká, nevyčůrá, tak to pravděpodobně nebylo bolení bříška a je potřeba vyzkoušet něco jiného.

Než dáš miminko na nočník můžeš mu udělat masáž bříška a zacvičit miminku nožičkami – natáhnout a pak kolena skrčit k bříšku, několikrát opakovat. Pomůže i nakojení, které podporuje střevní peristaltiku, zároveň má uklidňující účinky. Více informací o zdravém přebalování a bezplenkové komunikační metodě i s praktickým video-návodem najdeš v kurzu Jak ulevit miminku od bolení bříška.

Praktikování bezplenkové komunikační metody je nejefektivnější metodou, jak svému miminku ulevit, pokud bolení bříška a problém s vyprázdněním skutečně má. Bezplenkovka je i skvělá prevence bříškobolů, přestože maminkám se do ní často příliš nechce. 

dvoudenní miminko na bezplenkovém nočníku

Velmi důležitá je také správná technika kojení a přisátí miminka k prsu, aby nepolykalo nadbytečný vzduch. Jestli si nejsi technikou kojení jistá, doporučuji kontaktovat laktační poradkyni. Po kojení dej miminko odříhnout (ne každé miminko to potřebuje, ale ta, která zlobí bolení bříška, určitě ano).

Pomůže taky pravidelně plavat s miminkem ve vaně, kde se miminko krásně rozhýbe, voda mu umožní se volně hýbat tak, jak na suchu to zatím nedokáže, může kopat nožičkami, rozhýbe střevní peristaltiku, uleví si od bolení, teplá voda ho rozehřeje a pomůže mu se uvolnit, navíc se hezky unaví a bude i lépe spinkat.

Voda je po 9 měsících v bříšku pro miminko přirozené prostředí a je skvělé tuhle „lázeňskou péči“ miminku dopřát. Může z toho být i bezva rodinný rituál.

Další skvělou technikou pro prevenci nejen bolení bříška, je masáž. Masáž těla miminku pomůže si ulevit, uklidnit se a uvolnit. Navíc je to výborná forma dávání plné pozornosti miminku, kdy jsi jen s ním – fyzicky i mentálně, plně se na něj soustředíš, můžeš si u toho povídat a dáš mu dotykovou lázeň.

Miminko, které něco bolí, je celé v napětí, chce si ulevit. Samo zatím neví jak na to, neovládá ještě dobře svoje tělíčko a potřebuje, abys mu s tím pomohla. Navíc, zkus si představit, jak příjemné by bylo, kdyby Tě někdo každý den masíroval 🙂

Video-návod, jak s miminkem manipulovat, jak mu udělat antikolikovou masáž, úlevné polohy i názornou ukázku bezplenkové komunikační metody můžeš získat v kurzu Jak ulevit miminku od bolení bříška, videa jsem natočila přímo s miminkem. 

2.Přetažené miminko, které nemůže usnout.

Miminko pláče, je hodně unavené a chce spát, a dostává se do situace, že čím víc unavené je, tím víc nemůže usnout? Vyžaduje to trochu cviku než vychytáš správný čas, kdy dát miminko spát a kdy začít s nějakým usínacím rituálem, protože čím je dítě unavenější, tím je náročnější ho uspat. Stejně těžko se však uspává miminko, kterému se nechce spát.

Jsou samozřejmě miminka, která usnou kdykoliv a kdekoliv, když jsou unavená. To vysněný ideál rodičů, ale spousta miminek to takto nemá.

Potřebují svoje pravidelné rituálky, svůj režim/rytmus (ten nevytváříme my, ale miminko), potřebují být stále ve stejné situaci, aby se cítily bezpečně a aby mohly snadno usnout. A jsou samozřejmě rituály, které můžete zavést a budou fungovat kdykoliv a kdekoliv. Nezáleží na přesném čase typu „vstávat v sedm, uspat v devět.“ Důležité je co a jak po sobě následuje, aby miminko vědělo „aha, chystáme se na spaní“.

Miminko je dobré před spaním nepřestimulovat – cizí lidé, nezvyklé návštěvy, hodně hraček kolem sebe (ať už v postýlce/ kočárku/ autosedačce), televize, rádio. To všechno může mít vliv na stimulaci miminka, které při přemíře podnětů může hůře usínat.

V orientaci a spánku miminek nám mohou pomoci bdělá okna mezi spánky a spánkové cykly. Spánkový cyklus miminka trvá přibližně 30-60 minut (u dospělého člověka 90 minut). Miminko zpočátku není schopné samo navázat z jednoho spánkového cyklu na druhý, postupně se to učí. Je tedy běžné, že miminko spí 30 minut a pak se probudí, málokteré miminko spí přirozeně déle samo od sebe. Tento interval se bude postupně prodlužovat.

Když to zjednoduším, miminko usne v nějaké situaci, po uplynutí jednoho spánkového cyklu se probudí a vyžaduje zase tu stejnou situaci, ve které usnulo, aby mohlo spinkat dál. Například pokud miminko uspíš v jedoucím kočárku, zastavíš a ono se probudí z tohoto jednoho spánkového cyklu. Ale kdybys s kočákem pokračovala v jízdě, spinkalo by dál. Stejně to funguje i s hackou. Uspíš miminko v nějakém vaku nebo houpací hacce, ono tam nějakou dobu spinká, zase se probudí po uplynutí jednoho cyklu, zjistí, že se to nehoupe a vyžaduje, abys zase houpala. Takže pokud miminko uspáváš kojením, po uplynutí spánkového cyklu se miminko zase dožaduje kojení, aby mohlo spinkat dál. Stejně to funguje i s dudlíkem (pokud ho používáš), usne s dudlíkem, vzbudí se, první co hledá je dudlík. Je dobré zpočátku sledovat i bdělá okna mezi spánky a nenechat miminko příliš dlouho vzhůru, vytvořit mu podmínky pro dobrý spánek.

Bdělá okna jsou orientační pomocník. Miminka ale nefungují jako hodinky. Pokud Tvé miminko má jiný spánkový cyklus a vyhovují mu jinak dlouhá bdělá okna, je to v pořádku.

Ve VIP klubovně Mámy s nadhledem najdeš o spánku miminek celý jeden modul, ve kterém najdeš 6 tipů pro lepší spánek miminek, tipy pro jednodušší uspávání i jak pomoci miminku zpracovávat nahromaděné emoce před spaním, doporučení pro polohování miminka na spánek i mimo spánek a mnohé další tipy.

Když se nám nepodaří vychytat vhodný čas pro spaní a nedáme spát děti včas a začnou být přetažené a místo aby byly čím dál unavenější, šly spinkat a usnuly, začne se jim do těla uvolňovat stresový hormon kortizol, který je naopak ještě více nabudí a usnout nemohou.

Jestli se tohle stává i Tvým dětem, doporučuji dávat je spinkat trošku dřív, i když ještě vypadají, že mají strašně moc energie. Možná to znáš sama, když nejdeš spát v čase, kdy jsi skutečně unavená, ale jsi z nějakého důvodu ještě vzhůru, po lehnutí do postele koukáš do stropu a ne a ne usnout, i když se Ti chce velmi spát. (A sotva usneš, vzbudí se mimčo).

Sleduj své miminko, pozoruj, co mu dělá dobře a pokud něco funguje, dělej to pokaždé stejně – miminka se cítí bezpečně, když ví, co se bude dít a jaké věci po sobě následují, je fajn jim to i říkat. Můžeš pouštět při uspání stále stejnou meditační hudbu, bílý šum, zpívat stejnou písničku, dávat miminko spinkat zabalené do stejné deky, kreativitě se meze nekladou, jen nezapomeň, ať je to spíš uklidňující, než jakkoli stimulující – například nedávat hračky do postýlky, hodně barevné mantinely, ani kolotoč nad postýlku – většinu miminek toto spíše rozptyluje, než uklidňuje a uspává.

3.Neodložitelné miminko?

Možná máš miminko, které kdykoliv zkusíš „odložit“, ať už do postýlky, do kočárku nebo na zem, tak to vypadá, že má nějaký čudlík na zádech, začne okamžitě křičet, plakat a nejde nikam položit.

Jako mámy se dostáváme do situace, kdy jsme hodně unavené, protože máme pocit, že miminko musíme mít stále na ruce a u sebe a jinak to nejde. Jdeme na dřeň vlastních sil.

Já jsem tohle zažila se svým prvním synem, kdy jsme měli náročnější porod a první noc jsme nebyli spolu. On byl na novorozeneckém oddělení a já jsem byla oddělení šestinedělí a tahle jedna noc u nás hodně věcí změnila.

Potřebovali jsme kontakt, jenom jsme moc nevěděli, jak na to. On celé dny vyžadoval abych ho měla v náručí. Sice jsem o možnosti nošení v šátku věděla, ale myslela jsem si, že já v životě nedokážu šátek uvázat, a určitě ne správně. Myslela jsem si, že je to hodně složité, a když jsem viděla, že existuje více způsobu nošení a tipů úvazů, spousta druhů šátků, tak mě to odrazovalo, myslela jsem si, že je to hodně těžké a že tohle já prostě nikdy nezvládnu udělat správně.

Takže jsem pořád držela miminko jenom v ruce. Nevadilo mi to, protože jsem měla na starosti jenom miminko a nepotřebovala jsem dělat nic jiného, vyhodnotila jsem, že všechno ostatní můžu odložit. Bavilo mě být spolu, ale paradox byl, že ačkoliv jsem ho stále měla takto v ruce, tak on se vůbec nechtěl mazlit, kdykoliv jsem se já s ním snažila pomazlit, on se odtahoval a nechtěl to. 

A tady vidím několik souvislostí. Za prvé to, že mazlit jsem se chtěla já, já jako máma jsem chtěla naplňovat nějakou svoji potřebu. On tuhle potřebu neměl. Potřebovala jsem se domazlit z té první noci, kterou jsme nebyli spolu, měla jsem výčitky, že jsem ho nechala samotného.

A od něho jsem cítila jako by dával najevo „tys tu nebyla se mnou před tím, když jsem to potřeboval a já jsem to zvládnul sám a teď to taky zvládnu sám“. Měla jsem pocit, že mě vlastní miminko odmítá.

Mezi námi byla skrytá potřeba kontaktu, abych ho držela a chránila a ve vzduchu visely moje výčitky a pocit „nejsem dost dobrá máma“. Byla jsem taky dost citlivá, když ho chtěl chovat někdo jiný (nepočítám partnera).

U dalších dětí (následovaly 3 dcery) jsem to chtěla mít jinak. Ve větším klidu, spokojenosti, pohodě. Nosila jsem je v šátku, přestala jsem se ho bát a zjistila jsem, že vůbec není tak složité ho uvázat, že úplně stačí jeden úvaz, který mohu používat celou dobu, co vůbec můžu nosit svoje miminko, může na mě spát a já můžu odpočívat, nebo jít na procházku, jak zrovna potřebuji. Taky jsem absolvovala výcvik pro lektorky nošení v šátku, abych mohla své zkušenosti s nošením předávat dál.

A když jsem to se šátkem dokázala já, tak už to zcela určitě dokáže úplně každý. Záleží však na tom, jaký úvaz a způsob nošení vybereme, abychom nepoškozovaly přirozený vývoj miminka, než na tom, jak dokonale uvázaný šátek je a z jakého je materiálu. Stačí dodržovat určité zásady, které platí jak při nošení v šátku, v nosítku i v ruce. Těmto zásadám se podrobněji věnuji v modulu Nošení dětí, který najdeš ve VIP klubovně Mámy s nadhledem.

Řešení je kontakt

Neodložitelné miminko hodně pomazli, budujete si spolu vztah a důvěru, navazujete spojení. To někdy není hned samo od sebe. Uvolni se, protože to nebude trvat věčně, v horizontu našeho života je tohle „mazlicí“ a seznamovací období velmi krátké a rychle uteče, tak si ho nenech utéct.

Čím dříve miminku naplníš potřebu kontaktu, tím dřív se v tom oba uvolníte. Miminko nejde rozmazlit kontaktem a láskou, naopak citová závislost vzniká tam, kde je nedostatek citu. 

Máma a dítě jsou spojené nádoby, možná už jsi slyšela spojení „spokojená máma = spokojené dítě“. Jestli máš pocit, že bys to nejradši smazala, škrtla a chce se Ti z toho křičet „jak mám být spokojená, když moje mimino brečí, já už prostě nemůžu, jsem unavená, mám toho dost.“, doporučuji se zaměřit na sebe.

Bohužel s dětmi to nefunguje tak, že se prvně uklidní miminko a pak teprve máma. Dopřej si i čas pro svůj odpočinek, zkus důvěřovat partnerovi, že v čase Tvého odpočinku se o miminko dokáže postarat stejně dobře, jako Ty.

Dovol si, že můžeš klidně chvilku něčemu nerozumět, může tě to štvát, nebo ti může být do pláče, můžete na to s miminkem jít pomalu a opatrně a svým tempem, nejlépe s podporou.

Je nesmírně těžké být v tom sama, bez podpory, proto jsem tu já, abych tě provedla světem Tvého miminka. Můžu ti ukázat celou paletu možností a ty si můžeš vybrat, jaký systém a jaká cesta je právě pro vás nejlepší. 

Napětí a blokády v těle miminka samy neodezní

Dalším důvodem, proč můžeš mít neodložitelné miminko, kromě zvýšené potřeby kontaktu s maminkou, může být to, že miminko se necítí dobře a uvolněně ve svém těle, když je položené.

Při porodu je mnoho příležitostí, kdy se miminko může někde zaseknout, přimáčknout, nebo pohmoždit a vznikne tak fyzický problém – napětí, nebo blokáda. S touto blokádou bohužel české zdravotnictví nepočítá a ani ji neřeší, proto si jí nikdo nevšimne a ani Tě na ni neupozorní.

Miminko tato blokáda v těle bolí, nemůže se fyzicky uvolnit a proto mu ani nejde v klidu spát, nebo ležet. Doporučuji se podívat na techniky, které s blokádami pracují – například velmi doporučuji Osteodynamiku, Osteopatii, kraniosakrální terapii a doma můžeš praktikovat masáže – osobně učím masáž podle Jany Hašplové, která je jednoduchá a pomáhá miminku se uvolnit.

Masáž je taková první pomoc na doma, můžeš ji dělat denně a miminku nikdy nemůžeš uškodit. Zabere přibližně 10 minut denně. Jaké by to bylo nechat se každý den masírovat? Můžeš toto dopřát svému miminku? K masážím bych i tak doporučila pro každé miminko ošetření blokád, protože nikdy se nedozvíš nic „horšího“, než že Tvé miminko blokádu nemá a je zcela v pořádku. A pokud má, blokáda se uvolní a miminko bude rázem mnohem klidnější, spokojenější a uvolněnější.

4.Emoce a vzpomínky

Možná jsi ještě neslyšela o pláči emocí, o pláči vzpomínek. Pláč vzpomínek vzniká z těch nejrannějších vzpomínek miminka, z porodu a svého příchodu na svět, nebo klidně i jak bylo ještě v bříšku. O tomto pláči se nemluví, jakoby ani neexistoval. Mně připadá neuvěřitelné myslet si, že miminko pár dní nebo pár týdnů po porodu si nic nepamatuje jenom proto, že my jsme na to všechno už dávno zapomněli.

Vůbec první tři roky našeho života, kdy se učíme komunikovat, učíme se mluvit a okolí se snaží naučit se porozumět nám, je nejnáročnější, protože zažíváme mnohokrát pocit totální bezmoci a nepochopení. Nemůžeme nijak ovlivnit situaci, ve které se nacházíme, málokdy si můžeme pomoci sami ve svém trápení a nikdo nám nerozumí. My se snažíme něco říct, popsat nějakou naši potřebu, a byť s láskou a s tou nejlepší možnou péčí naši rodiče nerozumí tomu, co my potřebujeme. 

Představ si jaké to je být miminkem

Tak si třeba představ, že Tě šimrá ucho, rozčiluje Tě to a Ty si ho nedokážeš poškrábat, protože ruce ještě neovládáš, sotva ses dostala do těla a ještě nevíš, co si s ním počít, jak ho ovládat a dostaneš místo toho třeba čistou plínu.

A ta plína je ještě fajn, protože někdy podle reklamy na pampers se Tvoje máma řídí tím, že Ti stačí jedna plínka na dopoledne, jedna na odpoledne a Ty v té nabančené plence máš být zapařená půl dne. Mamka Ti sice pak ten zapařený zadek namaže nějakou mastičkou, ale Tvé spokojenosti to moc nepřidá.

Nebo se Ti fakt hodně chce kakat, víš že už hodně potřebuješ a že to fakt asi nevydržíš, bolí Tě břicho, ležíš a máš na sobě plínu a nejde Ti to. Potřebovala bys, aby Tě někdo zvedl a dal Tě do jiné polohy, ve které by se Ti ulevilo, aby Ti to šlo lépe. No ale nic se neděje, vypadá to, že všichni chtějí, abys to dělala vleže do plenky.

Už nevíš, jak mamince vysvětlit, co potřebuješ, tak prostě řveš. Pak dostaneš prso nebo dudlík, abys už neřvala. A Ty to nakonec teda pustíš a naděláš si to do té plínky. Pak řveš, že to chceš přebalit 🙂 Vrcholem tohoto paradoxu je, že časem rodiče vyhodnotí, že s „děláním do plenky“ je konec a Ty se teď máš učit dělat to na nočník a říkat si, když se Ti chce 🙂

A postupně se učíš, že je to normální a „takhle to na světě chodí“. Že to máš dělat do plínky, že holt Ti ostatní někdy nebudou rozumět. Nebo že se máš vyřvat a spát, protože beztak nic jiného nepotřebuješ. Byla bys rozmazlená.

Období od narození do 1 roku je nejcitlivější

V období především do jednoho roku vzniká trvalý pocit, že všem je jedno, jaké my máme potřeby. Určuje se tady i naše sebe-hodnota, zda máme pocit, že za „to“ (pozornost, lásku, péči,…) někomu stojíme.

Jestli někoho zajímá, co chceš, co bys potřebovala. Anebo máš naopak pocit, že musíš být ticho, abys byla ta hodná, aby Tě někdo měl rád. Že je lepší být hodná holka nebo hodný chlapeček, hezky se usmívat na celý svět, aby Tě měli lidé rádi, protože nejvíc si Tě všichni všímají, když jsi hodná a usmíváš se.

Když jsi smutná nebo pláčeš, ostatní lidi tím akorát otravuješ. Učíš se, že si lásku svých rodičů nebo kohokoliv dalšího musíš zasloužit, protože se musíš chovat podle něčích očekávání. 

Proto považuji za nezbytně nutné se naučit pracovat nejen s pláčem potřeb, ale právě i s pláčem vzpomínek nebo s pláčem emocí. Naučit se uznávat, že naše miminko má nějaké emoce, zážitky, které potřebuje zpracovat a potřeby, které potřebuje naplnit. 

Nejde o to, jak jsi porod vnímala Ty, ale jaký byl pro miminko

Při pláči vzpomínek týkajících se porodu nejde ani tak o to, jaký porod byl pro Tebe, zda byl rychlý nebo pomalý, jak jsi ho prožívala Ty jako máma, zda z toho máš nějaké trauma nebo ne.

Jde o to, jak porod vnímalo naše miminko, které se muselo ven z bříška, kde bylo spokojené, kde mělo všechno, co potřebovalo a ani si o to nemuselo nijak říkat.

Najedou se začalo něco dít, začalo to mačkat, tlačit a sunout ho to někam ven. Nevědělo kam ho to tlačí, nevědělo, jestli to přežije, co se tam bude dít, co tam na něho čeká. Mohla se stát spousta věcí, spousta situací, kdy třeba mělo miminko málo kyslíku, nebo ho to už hodně bolelo.

Představ si průchod porodním kanálem, kdy se lebka miminka stlačuje, aby vůbec mohlo projít na svět, musí hodně zaklonit hlavu, krk se dostává pod velký tlak, nebo dokonce tam čeká někdo, kdo za miminko ke konci zatáhne a vytáhne ho. Prostě je tam obrovská spousta věcí, které se miminku při porodu dějí, a to dokonce i při krásném porodu. Právě proto nejde o to, jak jsi vnímala porod Ty, ale jak vnímalo svůj příchod na svět miminko. Můžeš si na toto téma přečíst také článek Můj příchod na svět, pokud Tě téma zaujalo.

Jsou na Tebe ranné vzpomínky moc „ezo“? A co ostatní vzpomínky a prožitky?

A jestli je na Tebe už hodně „ezo“ zaměřovat se na porod, tak klidně můžeme dělat, že si porod miminko nepamatuje a posuneme se trošku dál.

Posuneme se k tomu, že neovládáme svoje tělo, něco se nám děje, chceme pomoc, ale nikdo nám nerozumí. Hodně často se stává, že u dětí řešíme pláč prsem, dudlíkem, čímkoliv – hlavně honem miminko utišit za každou cenu.

Jako bychom miminku říkali „Prosím tě, už hlavně nebreč. Už neřvi.“. Záleží jaký v tom jako rodiče máme záměr, protože často tyto věci děláme nevědomky, nebo nevíme, jak je dělat jinak, nikdo nás nenaučil, jak se svým miminkem můžeme pracovat i jinak, že vůbec má nějaké emoce a nejen potřeby.

Ale představ si teď třeba situaci, kdy jdeš s miminkem na návštěvu k doktorovi. Je úplně v cizím prostředí, jsou tam úplně cizí lidi, miminko je plačtivější, třeba tam musíš jít v čase, kdy miminko normálně spinká, a miminko už celý den má rozhozený, celý den je z toho nervózní, a my jako rodiče dost často taky. A v takovou chvíli nám není divné, že miminko večer víc pláče, protože přece mělo náročný den. Nebo jsme měli nějaké návštěvy, miminko vidělo více tváří, více lidí, zvuků, ruchu, vůní, může se cítit přehlcené a má emoce, které potřebuje ze sebe uvolnit, zpracovat si zážitky.

A proč se vůbec pláč emocí a vzpomínek projevuje nejčastěji večer?

Protože celý den tak nějak plyne, pořád se něco děje, někde je nějaký ruch, a to dokonce i když máme jenom jedno miminko. Ale večer, kdy všechno utichne, přichází klid a tma, nastává čas, kdy miminko je unavené a potřebuje všechny emoce nějakým způsobem dostat ze sebe ven.

Začne křičet a plakat, a tento pláč poznáš velmi jednoduše, protože Tvé miminko je nakojené, přebalené, umyté, „mělo by být spokojené“, ale pláče, obvykle zcela neutišitelně.

A nevíš proč. A často se právě tento pláč zaměňuje za pláč bolení bříška (a později za růst zoubků). Důležité je naučit se vnímat, kdy se jedná o pláč vzpomínek/emocí a naučit se uznávat miminku jeho emoce „jsem tu s tebou, už je klid, měl jsi náročný den, dělo se toto a toto, chceš mi říct, co si o tom všem myslíš? Poslouchám tě.“ 

Další konkrétní druhy pláče i jak je poznat, potřeby miminek a jakým způsobem je naplňovat spolu velmi důkladně probereme ve VIP klubovně Mámy s nadhledem, kde je celý jeden modul věnovaný pouze pláči a jeho druhům.

5.Vývoj

Někdy žádáme od dětí více, než jsou aktuálně vývojově schopni zvládnout. Velmi často také vidím při návštěvách v rodinách, kam si mě rodiče zvou nejčastěji kvůli vaničkování, správné manipulaci s miminkem a nošení, jak 9 z 10 rodičů s miminkem manipuluje nevhodným, i když láskyplným způsobem.

Vím, dřív se to neřešilo, jak miminko vzít, chovat, co s ním dělat, ale taky byla jiná doba, šlo skutečně jen o existenční přežití rodiny a aby se děti dožily dospělosti. Dneska je doba jiná a my se můžeme vzdělávat a učit se, jak s miminkem vhodně manipulovat, znát jeho přirozený psychomotorický vývoj a jak k němu vytvořit vhodné domácí prostředí. Záleží nám na tom, jak se naše děti cítí a přejeme si, aby byly spokojené, nejen aby přežily.

Během dvanácti let své práce s miminky a batolátky jsem zjistila, že nejde jen o to, proč miminko pláče, jaké má emoce a jak na pláč reaguji, ale právě i zda rozumím tomu, co prožívá a jak se cítí ve svém těle a zda ho dokážu podporovat v jeho vývoji a ne mu život komplikovat ještě nevhodnou manipulaci, z níž následně vznikají nevhodné pohybové návyky, které už mu zůstanou na pořád.

Proto jsem své kurzy postavila na základě vlastní EVT metody:

E = emoce: naučím Tě porozumět emocím miminka a důvodům, proč pláče a jak mu pomoci, vysvětlím Ti, jakým způsobem miminka komunikují, ještě než začnou plakat.

V= vývoj: projdeme spolu psychomotorický vývoj miminka od narození po první krůčky, abys mohla svému dítěti připravit to nejlepší prostředí pro jeho přirozený vývoj a vyhnula se vzniku nevhodných pohybových návyků a pozdějším návštěvám dětského fyzioterapeuta.

T = tělo: co se děje v těle miminka, co prožívá a jak mu dávat péči a pozornost, aby si o ni nemuselo říkat pláčem?

Taky jsem nejdřív byla ztracená

S čím Ti můžu pomoci?