Je hypersenzitivita diagnóza? Je rozdíl mezi hypersenzitivitou a přecitlivělostí? Mizí dozráváním nervového systému nebo přetrvává do dospělosti? Jak přistupovat k hypersenzitivním dětem a jak můžeme jim i sobě zjednodušit život? Tyto otázky odpoví psycholožka Zuzana Erdem v epizodě podcastu Rodičovství s nadhledem.
Doporučujeme poslech všem rodičům, kteří tuší nebo vědí, že jejich dítě vykazuje známky zvýšené citlivosti a chtějí mu co nejlépe porozumět a pomoci.
Díky této epizodě dokážeš rozlišit hypersenzitivitu od přecitlivělosti, lépe porozumíš potřebám svého citlivého dítěte a získáš praktické nástroje, jak mu pomoci jeho citlivost zvládat a využít ji jako dar.
Je to biologicky podmíněná vlastnost nervového systému, která se vyskytuje u 15-20% populace. Může být dědičná – často ji má i jeden z rodičů. Nejde o něco, co dá „léčit“ nebo „překonat“.
Hypersenzitivita je vrozená, přecitlivělost získaná. Přecitlivělost vzniká traumatem nebo neúměrnými podněty. Mohou se vyskytovat společně a vzájemně posilovat.
Dítě potřebuje přijetí a normalizaci – ne stigmatizaci a vysmívání. Pracuj na vylaďování míry podnětů – situace zhoršuje přehlcení, nepomůže však ani totální izolace. Pomáhá předvídatelnost a struktura – společně se můžete opřít o jasnou rutinu a srozumitelná pravidla, která dávají smysl. Respektuj potřeby dítěte – nesnaž se bagatelizovat situaci či prožívání. Je dobré mít zdravé hranice – absence hranic ani přílišná přísnost dítěti nepomohou.
Vlastní emoční regulace rodiče je základem pro zvládání i náročnějších situací. Rozpoznáváš hypersenzivitu také u sebe? Pracuj na budování vlastní kapacity pro zvládání emocí dítěte, tuto kapacitu jde navyšovat.
Hypersenzitivní děti i dospělí mají hlubší schopnost empatie a pochopení vůči druhým. Jsou více vnímaví k drobným detailům a nuancím. Mají rozvinutou kreativitu, silnou intuici a schopnost nacházet nová řešení.
1. „Nádoba energie“
Hypersenzitivní dítě má menší energetickou nádobu než „běžné“ dítě. Zatímco běžné dítě má velký kbelík, hypersenzitivní dítě má malý hrníček. Oba se mohou naplnit po okraj, ale u hypersenzitivního dítěte to trvá mnohem kratší dobu.
2. „Rádio s vytočenou hlasitostí“:
Nervový systém hypersenzitivního dítěte je jako rádio nastavené na vyšší hlasitost. Všechny zvuky, které běžný člověk slyší normálně, hypersenzitivní dítě vnímá mnohem intenzivněji.
3. Příklad s oblečením:
Zatímco běžně štítek v tričku téměř nevnímáme, pro hypersenzitivní dítě to může být jako mít za krkem připnutý bodlák – neustále ho to dráždí a nedokáže se soustředit na nic jiného.
4. Příklad s večerním usínáním:
Hypersenzitivní dítě potřebuje často „vypustit“ nashromážděné emoce z celého dne. Proto může před spaním přijít silná emoční reakce, i když se přes den zdálo, že je vše v pořádku. Je to jako přetlakový ventil, který potřebuje uvolnit nahromaděnou páru.
5. Příklad s komunikačními typy dětí:
Rozumový typ hypersenzitivního dítěte potřebuje detailní vysvětlení: „Jdeme k zubaři, přijdeme, pozdravíme, sedneš do křesla…“ Naopak pocitový typ potřebuje vědět především: „Budu tam s tebou celou dobu, a když budeš potřebovat pauzu, stačí zvednout ruku.“
Po dobu jednoho týdne si veď deník situací, kdy tvé dítě projevilo zvýšenou citlivost.
Zaznamenávej:
Na konci týdne hledej vzorce:
Konkrétní kroky pro následující týden:
Pamatuj, že přijetí hypersenzitivity tvého dítěte a vytvoření podpůrného prostředí je dar, který mu dáváš na celý život. Není to o „napravování“ něčeho, co je špatně, ale o rozpoznání a podpoře jedinečného způsobu, jakým tvé dítě vnímá svět.
Zuzana Erdem je celostní psycholožka, lektorka spokojeného rodičovství a přirozené výchovy. Více o ní najdeš na jejím webu.
Pro další inspiraci se přidej na můj zbrusu nový HeroHero kanál:
Přidej se do komunity Klub Mámy s nadhledem na Forendors