Emoční inteligence u dětí

Jaké jsou základní pilíře emoční inteligence a jak děti naučit emoční inteligenci? Už víme, že v emoční inteligenci spočívá klíč ke spokojenému životu, ale jak ji předat našim dětem?

V této epizodě podcastu Rodičovství s nadhledem odhalíme kroky, které můžeš podniknout k podpoře emocionálního růstu u dětí. Zajímá Tě, jaké zásady bychom měli dodržovat při komunikaci emocí? Poslechni si tuto epizodu (její shrnutí najdeš níže) a objev rady a tipy pro rozvoj této důležité dovednosti. Děti si zaslouží být emocionálně vybavené – staň se jejich průvodcem.

Emoční inteligence u dětí

Co to vlastně emoce jsou a co je emoční inteligence?

Existuje mnoho definic a rozdělení emocí, ale pojďme se podívat na základy. Slovo „emoce“ pochází z latinského „movere“, což znamená „pohyb“ nebo „aktivovat k pohybu“. Je to něco, co nás žene k akci.

Základní emoce

Držme se základního rozdělení, podle kterého máme šest vrozených emocí:

1. Smutek
2. Vztek 
3. Radost
4. Strach
5. Údiv
6. Odpor

Kromě těchto základních emocí existují další, které se postupně učíme.

Co jsou emoce?

Emoce je posel zpráv. Dává nám impuls k akci, ale také k zamyšlení – proč přichází a co se kolem nás děje.

Z odborného hlediska jsou emoce staré mechanismy – tělesné děje a neurochemické reakce, které vedou náš organismus k akci. Jsou to programy, které potřebujeme pro regulaci našeho chování. Jsou s námi už velmi dlouho a původně nás (nebo naše předky) chránily a zajišťovaly přežití.

Problém je, že evoluce je pomalejší než vývoj naší moderní civilizace. Dostáváme se do situací, kde tyto staré programy už úplně nefungují v našem zrychleném moderním světě.

Emoce se skládají ze tří složek:

1. Prožitková složka – jak emoci vnímáme, jestli je pro nás příjemná nebo nepříjemná.
2. Fyziologická reakce – co se děje s naším tělem (např. zrychlení srdečního tepu při vzteku).
3. Vnější projevy – jako je mimika nebo tendence k určitému chování.

Z vědeckého pohledu bylo zjištěno, že emoce jsou biochemicky posílány do různých částí těla. Vědci odhalili tzv. neuropeptidy, které jsou biochemickými koreláty emocí. Když cítíme nějakou emoci, tyto neuropeptidy jsou vysílány do různých částí těla, aby mu řekly, jak má reagovat.

Jak mluvit s dětmi o emocích

Je dobré s dětmi komunikovat o emocích a o tom, že je v pořádku je projevovat.

– Jsou nám prospěšné.

– Pomáhají nám.

– Jsou potřebné.

– Všechny emoce patří do našeho života (ať už příjemné nebo nepříjemné).

Je dobré dětem vysvětlit, že emoce:

– Mají různou intenzitu.

– Jsou krátkodobé.

– Přijdou a zase odejdou.

Toto je velmi důležitá informace, protože menší děti, když prožívají silné emoce jako vztek nebo strach, se mohou bát, že je s nimi něco špatně nebo že tento stav bude trvat navždy.

Je důležité přijímat všechny emoce jako součást nás, i když některé jsou příjemné a jiné ne.

Někdy chceme po dětech, aby se okamžitě zklidnily, když prožívají velké emoce a na nás je to moc. Ale kolikrát i jako dospělí máme problém zvládnout a regulovat své vlastní emoce.

Často i sami sebe v některých emocích odmítáme. Nelíbí se nám, jak se cítíme. Ale je důležité si uvědomit, že práce s emocemi je proces. Není to něco, co se rozhodneme změnit ze dne na den. Musíme se to naučit, stejně jako se to učí děti.

Emoční inteligence

Emoční inteligence jsou určité dovednosti. Dříve se kladl důraz hlavně na IQ a vzdělání, ale dnes už víme, že samotné IQ k naplněnému a spokojenému životu nestačí. Je dobré rozvíjet i emoční inteligenci.

O emoční inteligenci se začalo mluvit v roce 1990, ale do širšího povědomí se dostala až po vydání knihy „Emoční inteligence“ od Daniela Golemana v roce 1995.

Emoční inteligenci se učíme a rozvíjíme ji jako dovednost.

 

Emoční inteligence se skládá z pěti základních pilířů:

1. Znalost vlastních emocí (sebeuvědomění) – schopnost rozpoznat své emoce, hodnoty, silné a slabé stránky.

2. Zvládání emocí (seberegulace) – schopnost řídit své emoce. Není to o potlačování, ale o uvědomění si emoce, jejím přijetí a zdravém zpracování.
3. Schopnost motivovat sám sebe – vnitřní motivace, kterou mají děti přirozeně, dokud ji nezačneme narušovat vnějšími podněty.

4. Vnímavost k ostatním (empatie) – schopnost vnímat a chápat emoce druhých. Empatie má čtyři základní složky:
   • Vnímání pohledu druhého člověka.
   • Neodsuzování a nehodnocení tohoto pohledu.
   • Rozpoznání emocí druhého.
   • Schopnost o těchto emocích komunikovat.

5. Umění mezilidských vztahů – vztahové dovednosti jako práce v týmu, naslouchání, tvoření pozitivních vztahů, schopnost vyjadřovat své názory a přijímat názory a kritiku ostatních.

Proč je emoční inteligence důležitá?

Emoční inteligence nám pomáhá prožít naplněný a spokojený život. Navíc, způsob, jakým komunikujeme s dětmi, jak reagujeme na jejich emoce a jak projevujeme naše vlastní emoce, ovlivňuje vývoj jejich mozku.

Vývoj mozku a emoce

Máme tzv. trojjediný mozek, který se skládá ze tří částí:

1. Mozkový kmen – nejstarší část, základní fyziologické funkce a instinkty
2. Limbický systém (emoční mozek) – centrum emocí
3. Neocortex (šedá kůra mozková) – vývojově nejmladší část

Emoční inteligence je tvořena propojením limbického systému a neokortexu. Toto propojení můžeme my, jako rodiče, nebo pečující osoby ovlivnit tím, jak reagujeme na dítě a jeho emoce.

Díky tomuto propojení se vytváří způsoby, jak dítě zvládá stres, jak se vztahuje k ostatním, jak pracuje s nepříjemnými situacemi nebo jak dokáže odložit uspokojení.

Naše reakce na emoce dítěte skutečně ovlivňují jeho vývoj.

Jak je to s regulací emocí u dětí? Od jakého věku jsou toho schopné?

To je velmi individuální. Záleží na predispozicích dítěte, prostředí, ve kterém vyrůstá, a na tom, jak se k němu vztahujeme. Ale obecně:

• Kolem 3 let se začíná zapojovat neokortex a dítě si začíná více uvědomovat své emoce.
• Skutečná seberegulace přichází spíše až ve školním věku.
• Některé děti to zvládnou dříve, jiné později.

Je důležité si uvědomit, že malé děti se samy nedokáží uklidnit a regulovat. Potřebují nás, abychom jim „půjčili“ náš vyspělejší neokortex. My jsme pro ně emoční regulátor.

Potlačování vs. regulace emocí

Je důležité rozlišovat mezi potlačováním a regulací emocí.

Potlačování emocí:

• Přecházení emocí.
• Nevěnování pozornosti tomu, co cítíme.
• Držení emocí „pod pokličkou“ – může vést k výbuchu emocí později.

Regulace emocí:

• Uvědomění si emoce.
• Přijetí emoce.
• Zdravé zpracování emoce bez ubližování sobě nebo druhým.

Potlačování emocí může mít negativní dopady na naše zdraví – jak fyzické, tak psychické.

Tipy pro rodiče

1. Když křičíš na dítě:

•  Neodsuzuj se za to, ale ani to neber jako něco v pořádku (nedělej z toho normál).
•  Zamysli se, proč k tomu došlo (stres, únava, příliš mnoho povinností).
•  Pokud máš kapacitu, vysvětli situaci dítěti, omluv se, dej prostor dítěti vyjádřit, jak se cítilo a jeho emoce uznej (nevymlouvej, nezlehčuj).
• Ukazuj, že i Ty se snažíš na sobě pracovat a učíš se se svými emocemi zacházet.

2. Když cítíš, že se blíží výbuch:

•  Zkus se na chvíli otočit od dítěte.
•  Zaměř se na nějaký předmět nebo aktivuj jiný smysl.
•  Použij techniky mindfulness (kteroukoliv ze 13 Zenových technik z programu Zenová matka)
•  Zhluboka dýchej nebo počítej.

3. U starších dětí:

• Můžeš odejít do jiné místnosti, ale komunikuj to (například: “Potřebuju být chvíli sama se sebou, abych si to mohla zpracovat/ rozdýchat/ promyslet…”)
• Můžeš říct, že nemáš kapacitu to právě teď řešit, ale až si oddechneš a situaci promyslíš, vrať se k danému tématu a řeš ho s dítětem. Učíš ho, že od řešení se neutíká a že problém se nevyřeší, když se o něm nebude mluvit. Nečekej, že dítě zapomene, nebo se to vyřeší samo. Stává se z toho návyk, který nám komplikuje život.

4. Používej mantry:

   Například: „Miluji své děti, i když jsou teď nesnesitelné.“ “Nedělá to naschvál, nemá zralý mozek.”

5. Vzpomeň si na pozitivní momenty:

   Můžete mít u sebe fotky dětí jako miminek či ze společných hezkých chvil. 

Pamatuj, že práce s emocemi je proces. Stejně jako se děti učí emoční inteligenci, můžeme se ji učit i my.

Děti se empatii a práci s emocemi učí od nás.

Chceš se naučit lépe pracovat se svými vlastními emocemi a změnit vzorec, kdy naskakuješ na svého vnitřního autopilota, který na emoce dítěte reaguje vlastními bouřlivými emocemi? Přidej se do programu Zenová matka.

Máš doma batole a ráda bys porozuměla jeho vývoji, vnitřním procesům, emocím a potřebám? Přidej se do programu Batole v pohodě.

A taky se určitě přidej do skupiny Máma s nadhledem 🙂