
Lucie Galle je koučka, mentorka, životní terapeutka a průvodkyně emocí skrz tělo a v tomto rozhovoru nám dá mnoho praktických tipů k práci s emocemi, emoční odolností i s tělem.
Emoční inteligence znamená umět emoce zdravě prožívat a regulovat – nejen v akutních situacích, ale i preventivně, skrze tělo a práce s nervovým systémem. To pomáhá předejít výkyvům nálad a zvyšuje schopnost samoregulace.
Není potřeba dělit emoce na „pozitivní“ a „negativní“.
Emoce jsou informační kontrolky – ukazují, co se v nás děje a co je potřeba změnit.
Společnost je však často hodnotí (např. pláč a křik jsou považovány za slabost), což vede k potlačování emocí a vytváření emočních bloků.
Emoce se projevují somaticky – např. strach v krku, hrudníku, břiše.
Každý vnímá emoce jinak, ale základem je naučit se je rozeznat a pojmenovat. Mnoho lidí je odpojeno od svého těla a svých pocitů kvůli výchově („nebreč“, „neřvi“) nebo obranným mechanismům mozku, které se nám snaží bolestivé pocity nepřipustit.
Nezpracované zážitky z dětství mohou spustit silné emoční reakce jako vztek nebo bezmoc vůči vlastním dětem. Pochopit toto propojení umožňuje nevylévat emoce na dítě, ale zpracovat je zdravým způsobem.
Klíčem je porozumění vnitřním spouštěčům a rodovým programům.
Zdravé zpracování znamená vnímat, co se v těle děje, a naučit se to propustit.
Potlačení emocí vede ke stresu, bolestem, psychosomatickým obtížím. Neviditelná emoční zranění se často projevují také fyzickými příznaky.
Pro rychlou úlevu můžeme použít zvuk (řev jako lev), dupání, nebo fyzické uvolnění emocí – ideálně i s dětmi (učíme je používat techniky, jak zpracovávat emoce).
Dlouhodobé řešení je budování emoční odolnosti pravidelnou prací s emocemi. Děti se tímto přístupem učí seberegulaci přirozeně.
Apatie je stav odpojení od pocitů – včetně těch radostných.
Může vzniknout nahromaděním potlačených emocí. Pomoci může návrat k práci s tělem, protože somatická práce probouzí kontakt s emocemi a posiluje i sebehodnotu.
Ženy se často odpojují od svého těla i kvůli nespokojenosti s jeho vzhledem. Práce s tělem a emocemi pomáhá obnovit vztah k tělu, posilovat sebevědomí a dávat tělu péči a pozornost, kterou si zaslouží.
Práci se silnými emocemi je vhodné zahájit s odborníkem. Tělo nám dovolí zpracovat jen tolik, kolik jsme schopni zvládnout. Bezpečný doprovod a důvěra v moudrost těla jsou základní prvky procesu.
Emoční zralost znamená umět vnímat, co se v těle děje, rozumět svým reakcím, umět se regulovat bez potlačování či výbuchů.
Jde o schopnost vnímat emoce vědomě a nebýt jimi ovládáni.
Doporučuji si také k tématu poslechnout epizodu Když vládne malá holčička.
Děti se učí od svých rodičů. Ne tím, co rodiče říkají, ale tím, jak se chovají a jak žijí.
Pokud rodič své emoce zdravě zpracovává, dítě se přirozeně učí totéž. Pokud dospělý na dítě v hněvu křičí nebo tříská věcmi, dítě si tyto vzorce převezme.
Respekt k dítěti neznamená potlačení vlastních potřeb. Je důležité komunikovat své vlastní hranice a potřeby s dítětem. Dítě potřebuje vědět, co je pro rodiče v pořádku a co ne – to mu dává bezpečí a stabilitu.
Cílem není být bez emocí, ale vnímat je, rozumět jim a nenechat se jimi ovládat. Emoční inteligence přináší stabilitu, ušetřenou energii a hlubší porozumění sobě i druhým.
Přidej se do programu Zenová matka, právě nyní je v akci!

Staň se mámou, kterou by sis jako dítě přála mít.
Ke každé změně vede první krok. Tím je rozhodnutí. Uděláš to pro sebe?