Všechna Tvá snaha o spokojené miminko, bude zbytečná, dokud si neuvědomíš jednu zásadní věc:

Možná už jsi slyšela o tom, že dítě a máma jsou spojené nádoby. Že když je spokojená máma, je spokojené i miminko. Ale jak to udělat?

Bohužel to nefunguje tak, že prvně je spokojené miminko a potom až máma. I když je možná těžké tomu uvěřit, dítě se cítí přijaté a v bezpečí, pokud má klidnou a sebejistou mámu, která se sama cítí bezpečně a spokojená.

Od svého okolí dostáváš spoustu nevyžádaných rad. Jak se to dělávalo za nás. A taky jsme to přežili. Jak to dělá Tvoje kamarádka, které to skvěle funguje.

Stále něco zkoušíš a ono to nefunguje. Nebo ne tak, jak byste sis přála. S každou další radou doufáš, že tohle bude ta pravá. Nebo už Tě ty rady fakt hodně štvou a nemáš chuť zkoušet nic dalšího?

A tak každý den děláš to samé pořád dokola. Při přebalení mažeš zadeček, abys předešla opruzeninám. Kapeš drahé kapičky pro úlevu od bolení bříška. Kupuješ stále nové věci, které v letáku slibují spokojené miminko.

Ale Tvé miminko to vždycky „zabaví“ jenom na chvilku. Všechno funguje jen na chvilku. (Někdy taky vůbec).

Říkáš si, že za týden to bude lepší? Možná za měsíc? Určitě nejpozději za rok.

Možná už jsi dokonce zkusila nějaký kurz, přečetla spoustu knížek, a přesto máš pocit, že to není ono. Že asi něco děláš blbě? Že Ti stále něco uniká? Že prostě „moje dítě je extra náročné a nic na něj nefunguje?". Nebo naopak - "Moje dítě už je dost spokojené, nic víc nepotřebuje, ono to nějak dopadne samo?"

94% maminek v mém průzkumu odpovědělo, že jejich miminko často pláče kvůli bolení bříška.

Každá pátá maminka řešila bolení zoubků.

Téměř každé třetí miminko trápil ekzém a další kožní problémy.

Každou druhou trápil večerní pláč miminka a pocit, že neví, jak mu pomoci.

Každá čtvrtá skončila se svým miminkem na dětské rehabilitaci s opožděným vývojem, predilekcí hlavičky a nevhovnými pohybovými návyky, často odpovídaly "škoda, že mi nikdo neřekl dřív, jak se svým miminkem lépe manipulovat a co si v jeho vývoji hlídat, abychom teď nemuseli cvičit". 

A každá pátá řešila časté rýmičky a nachlazení.

Víš, mě tahle čísla děsně štvou. Jsem z nich smutná. Protože vím, že to jde i jinak. Bez pláče, bez bolení bříška, bez kapiček, bez nejistoty, bez cvičení, bez vracejících se nemocí...

Jednoduché to je, ale když nám tyto souvislosti někdo nevysvětlí, můžeme je hledat celé roky. Možná často dokonce nechápeme ani sami sebe a své vlastní potřeby. Nebo nám naše potřeby nepřipadají důležité.

Ale to, co do našich dětí vložíme během prvního roku jejich života, se nám – a hlavně jim, bude vracet po celý život. První rok je naprosto klíčový, protože už nikdy v životě neuděláme tak obrovský vývojový skok, nenaučíme se tolik nových věcí. Později je velmi těžké tyto svoje návyky a postoje měnit.

Často slýchám argument "dřív se to taky neřešilo a všichni jsme to přežili." Dřív se řešila existence samotná - aby byly děti, aby měly co jíst, aby měly kde bydlet. Na pozorování a podporování jejich vývoje, naplňování jejich emočních a citových potřeb nebyl prostě čas, ani prostor. 

Teď je to jinak. Základní přežití máme zabezpečené, můžeme se soustředit na lepší podmínky pro své děti.

Nauč se i Ty komunikovat se svým dítětem tak, aby v dospělosti mělo rádo samo sebe. Aby vědělo, že lásku si nemusí zasloužit, ale je milované proto, že existuje. Že nemusí něčeho dosáhnout, aby někým bylo. Že ho miluješ i když se celý den neusmívá na všechny kolemjdoucí a široké příbuzenstvo.

Podpoř zdravý vývoj svého dítěte a podporuj ho ve správných pohybových návycích. V dospělosti se tyto návyky mění velmi těžko a vyžaduje to spoustu úsilí.

Kdybych měla zkušenosti a praxi, jakou mám dnes, udělala bych spoustu věcí u svého prvního miminka jinak.

Ale čas nejde vrátit, tak proč si nenechat pomoci? Proč máme stále pocit, že to musíme zvládnout všechno samy?